POZNÁMKY

(Pozn.: závěr je vyvozen správně z daných premis, jenže vyšší [predikátní] premisa je nepravdivá tím, že je neúplná: chybí v ní slovo "všichni". Jakmile se doplní. její nepravdivost se stane zřejmou.)

Generalizace:

Labuť je bílý pták.

Tento pták je černý.

Tento pták není labuť.

(Pozn.: Ve skutečnosti existují výjimečně i černé labutě, tj. ptáci, kteří mají všechny znaky [vlastnosti] labutí vyjma barvu.)

Deterministický soud:

Všechny lidské činy jsou výsledkem dědičnosti nebo prostředí nebo obojího.

Jestli jsou výsledkem dědičnosti, člověk není za ně odpovědný, protože si nemohl vybrat rodiče.

Jestli jsou výsledkem prostředí, člověk není za ně zodpovědný, protože člověk si nemůže vybrat prostředí, do kterého se narodil, ani prostředí, ve kterém byl vychován.

Proto člověk není nikdy odpovědný za žádný svůj čin.

Některá logická pravidla jsou:

Tatáž věc nemůže současně být a nebýt.

Ze dvou soudů, které se navzájem popírají, jeden je pravdivý (na příklad: Josef je zloděj. Josef není zloděj.)

Část nebo díl nemůže být větší než celek.

⁽5) C.S. Lewis (Out of the Silent Planet) obhajuje trest v právním řádu jako projev úcty k lidské osobnosti: přiznává provinilci odpovědnost za jeho činy, a tak uznává jeho rozum a vůli; odpykáním trestu provinilec "splatí svůj dluh společnosti" a stává se znovu svobodným subjektem. Naproti tomu podrobit jej převýchově mu lidskou důstojnost odnímá; "vychovatelé", v jejichž péči se nachází, jednají s ním jako s objektem psychologické experimentace; dokud není ztvárněn podle jejich představ, není svoboden - a to může trvat léta, po která je podroben dozoru, léčení, případně umístění v ústavu pro duševně choré a pod. Ti, kdo prožili "převýchovu" v německých koncentračních táborech, a ti, kdo byli podrobeni "léčení" v blázincích komunistických režimů, dovedou ocenit pravdivost Lewisových předpovědí. Za zmínku stojí, že političtí odpůrci nebyli v komunistickými psychiatrických ústavech léčeni na základě nějaké zvláštní marxleninské psychologie nebo psychiatrie, nýbrž na základě uznaných zásad západní vědy, která rovněž považuje za mentální defekt nezpůsobilost člověka přizpůsobit se prostředí a jeho vytrvalé odmítání běžných životních podmínek definuje jako chronické kverulantství.

⁽6) James V. Schall, At the Limits of Political Philosophy, Washington, D.C.1996

⁽7) Z autorovy přednášky u příležitosti sympozia k poctě prof. Dr.Františka Weyra na právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. - Model myšlení, vypracovaný brněnskou noetickou školou, zůstává tak nejvhodnějším nástrojem pro přijatelné vysvětlení oblastí, ve kterých vystupuje člověk jako jednající bytost: politiky, hospodářství a práva.

⁽8) Anglické slovo "spin", které je poměrně nedávného původu, znamená propojení nebo spojení poznávacího sdělení s ovlivněním adresáta poznávacího sdělení, jak má obsah sdělení přijmout (kladně nebo záporně).

⁽9) Max Weber, Theory of Social and Economic Organization (Teorie sociální a hospodářské organizace - New York, Oxford University Press, 1947). Podle příspěvku k programové rozpravě Čs.strany práce, který vypracoval. Lubomír Kostrhun.

⁽10) Pro Československo měla návaznost i značný význam zahraničně politický. V případě Československa totiž tvořily mezinárodní smlouvy mimořádně důležitou součást jeho vzniku. Československo bylo uznáno jako stát ještě dříve, než mělo vlastní území a obyvatelstvo, a jeho hranice byly určeny nikoliv dvoustrannými, nýbrž mezinárodními dohodami. Proto považoval zahraniční odboj za druhé světové války za svůj hlavní diplomatický úkol dosáhnout uznání právní neplatnosti mnichovské dohody, aby kontinuitu Československa obnovil. Udržení kontinuity bylo důležitým momentem i při dělení Československa: důraz by kladen na to, že rozdělení bylo provedeno v rámci ústavních předpisů, to znamená, že bylo legitimní a ústavní. Tento argument byl v České republice podkopán zákonem o protiprávnosti komunistického režimu. Protože komunistický režim byl od svého prvopočátku režimem nelegitimním (vznikl porušením tehdy platné ústavy zřízením akčních výborů, které v právním řádu neměly žádnou oporu), byly nelegitimní i ústavy, které KSČ později státu vnutila, a tudíž i ústava, podle jejichž předpisů byl společný stát rozdělen, byla nelegitimní a akce, na jejím základě podniknuté, nemohou být právně platné. Jsou platné prakticky, protože ty politické organizace, které k tomu měly dostatečnou moc, ostatním politickým organizacím a obyvatelstvu ústavní změny vnutily.

⁽11) Je těžko říci, která z dvou cest vedoucích k federaci je snazší a schůdnější: zdali cesta, která vede od nezávislých nebo quasi-nezávislých složek k novému útvaru - federaci (ve Filadelfii v roce 1787, kde Články konfederace byly transformovány v novou federální ústavu Spojených států) nebo cesta, která vede od unitárního státu k jeho transformaci ve stát federativní. V jednom i druhém případě se musí někdo něčeho ze své moci vzdát. Když se federace tvoří z dosud nezávislých složek, musí se tyto složky zříci něčeho ze svých pravomocí ve prospěch nové, centrální, federální vlády. Když se federace tvoří z dosud unitárního státu, musí se centrální vláda vzdát mnohých ze svých pravomocí ve prospěch složek, ve které se unitární stát rozkládá. Pro jednotlivce i instituce (tj. volní subjekty) je snazší přijmout nové povinnosti nebo závazky než se vzdát dosavadních práv a výsad. Když federace vzniká z dosud nezávislých složek, tyto složky sice ztrácejí mezinárodní subjektivitu, ale za tuto ztrátu získávají zřejmě něco, co pokládají za důležitější, jinak by do federace nešly. Když se unitární stát mění ve federaci, ústřední vláda, která dosud měla monopol státní moci, se z tohoto monopolu mnohého musí zříci, aniž by se jí samotné dostalo úměrné kompenzace. Kompenzace může ovšem pozůstávat z toho, že alternativa k federaci - rozklad společného státu - je nepřijatelná.

⁽12) Začlenění českého státu do rakouské říše bylo příkladem takové personální unie, která se Bílou horou změnila ve federaci a kterou se osvícenská doba pokoušela změnit v centralisovaný stát. Tzv. státoprávní program české politiky usiloval o návrat ke konfederaci, jejím symbolem byl požadavek, aby společný panovník byl korunován na českého krále. Maďarsko si tento poměr vymohlo tzv. rakousko-uherským vyrovnáním. a habsburskou říši tak proměnilo na dvoučlennou konfederaci.

⁽13) Ve Spojených státech existuje na př. National Endowment of Arts - rozhoduje o přidělování finančních podpor pro umělecké podniky jednotlivců nebo organizací. Posuzování je ponecháno správní radě a stát do něho nesmí zasahovat. Podobnou institucí je National Endowment for Democracy, které přiděluje podpory pro podporu demokracie ve světě; m.j. podporovalo polské odbory, nicaraguánský svobodný tisk, v Československu OF, Lidové noviny atd. Jiným příkladem je Federal Reserve Board, který určuje měnovou politiku Spojených států neodvisle od vlády i kongresu. V místním měřítku jsou tyto funkční samosprávné celky nazývány "Authorities" (úřady) nebo "Boards" (Rady). Existují na př. pro správu parků (Park Authority), správu škol (School Board) a mohou ukládat daně z majetku.

⁽14) Předpokládejme deset volebních okrsků o stejném počtu voličů; jestli jedna strana získá vítězství ve dvou okrscích poměrem 80 ke 20% a druhá strana zvítězí ve zbývajících osmi okrscích poměrem 55% k 45%, získá druhá strana osm mandátů proti dvěma přesto, že obdržela jen 48% odevzdaných hlasů,. zatím co podlehnuvší strana obdržela 52%.

⁽15) V československých poměrech vedla koaliční praxe k takovému utužení stranické kázně a moci stranického vedení, že zákonodárné orgány státu ztrácely svůj význam a zákonodárná činnost se stala formalitou, kterou je nutno dodržet, aby rozhodnutí politických gremií nabylo právní moci. Rozhodování o tvorbě státní vůle je tak přesunuto nejen od voličů k členům zákonodárných sborů, ale také od zákonodárcům k těm, kdo měli v rukou vedení politických stran. Mezi oběma válkami bylo rozhodování v rukou předsedů pěti tzv. státotvorných stran ("Pětka"), po II. světové válce v rukou pěti politických stran sdružených v Národní frontě. Proto také požadavek reformy politického stranictví byl jedním ze společných požadavků domácího odboje z let bezprostředně po komunistickém puči. Viz Prameny k dějinám III. odboje, I., str.

⁽16) Historie Spojených států je řetězem příkladů, kdy neodvislá moc soudní vrcholící v instituci Nejvyššího soudu zpomalovala a mařila politiku obou druhých státních mocí pod rouškou výkladu ústavy a dokonce prosazovala úspěšně politiku v rozporu s projevenou vůlí voličstva.

⁽17) S použitím dějin judaismu "Wanderings", napsal Chaim Potok, vyd. Fawcett Crest Books, New York, 1978. (V této souvislosti je užitečné se zmínit o jisté biologické skutečnosti: průměrná váha mužského mozku převyšuje průměrnou váhu ženského mozku; průměrná váha muže černošské rasy rovná se průměrné váze mozku bělošské ženy; průměrná váha mozku muže-bělocha rovná se průměrné váze mozku ženy žluté rasy a nedosahuje průměrné váhy mozku muže žluté rady, ale průměrná váha mozku mozku židů se vyrovná průměrné váze mozku mongolů, čili převyšuje průměr ostatní bílé rasy. Význam těchto vztahů je předmětem sporů mezi biology, antropology, sociology a politiky, ale je nepopíratelým faktem.)

⁽18)Zpracováno podle studie připravené Miloslavem Pechanem pro Oddělení pro vědeckou politiku Čs. strany národně socialistické v Brně.

⁽19) Příkladem je organizace s výkonným výborem, jejímž vrcholným orgánem je sjezd delegátů členstva, ale kde výkonný výbor jmenuje tolik delegátů, že je sjezd neschopný rozhodnout proti němu. Jiným příkladem je správní rada podniku, která má dozírat na jeho generálního ředitele, když generální ředitel má pravomoc poskytovat jejím členům materielní výhody jako honorovaným poradcům, placeným členům zvlášních komisí, zapůjčováním podnikových dopravních prostředků nebo úhradou jejich soukromých útrat a podobně. Obdobná je situace profesorského sboru univerzity, která má akademickou svobodu, aby tak byla zajištěna svoboda vědeckého badání na její půdě; tento sbor rozhoduje o udělení definitivy a je v jeho moci nepřipustit na univerzitu nikoho, kdo zastává názory odlišné od převládající korporační kultury. Podobné je zákonodárství, které umožňuje prezidentovi odvolat se od

rozhodnutí zákonodárného sboru k občanstvu prostřednictvím referenda, ale vyhražuje schválení otázek referenda zákonodárnému sboru.

⁽20) S použitím memoranda Čs. národní rady americké z 6. října 1986 On Invisible Oppression in Czechoslovakia, předneseného V. Chalupou na symposiu během následného zasedání Helsinské konference ve Vídni.

⁽21) Tento rozbor se opírá hlavně o poznatky ze Spojených států, jejichž vývoj i zde předbíhá vývoj v jiných demokratických společnostech a má světové následky. Viz V . Chalupa, An A-B-C-D of Politics - at the End of a Road, str.

⁽22) Jak jsou tyto výbory tvořeny, popisuje Margaret White vlastní zkušenost v jarním čísle 1994 Human Life Review ("Brave New World - or Is It?"). Když prosazování vědeckých technologií, které boří dosavadní mravní normy a instituce a hrozí vyvolat odpor veřejnosti, oblíbená metoda britské vlády je odkázat otázku tzv. Královské komisi nebo jinému útvaru stejného druhu jako např. Vyšetřovacím výborům. Těm se dají dlouhá velkolepá jména, z nichž mnohá nejsou veřejnosti ani srozumitelná, což pomáhá vzbudit dojem souboru nestranných a vzdělaných lidí, kteří plně rozumí přešetřovanému předmětu a nakonec přijdou s dobře promyšlenou odpovědí na zamotaný etický problém. Ve skutečnosti ale vláda rozhodne, jaké závěry si přeje, aby výbor nebo komise dosáhla, a pak vybere za členy těchto různých výzkumných uskupení ty lidi, od kterých očekává, že přijdou se žádoucím výsledkem. Aby bylo uchováno zdání, vyberou malou menšinu členů, o kterých vědí, že nebudou souhlasit s předem vybranou většinou, ale protože členové menšiny mohou být snadno přehlasováni, na výsledku to nic nezmění. - Stejný postup převládá v USA, kde nežádoucí odborníci jsou předem vyloučeni jako nedostatečně kvalifikovaní nebo zaujatí (např. mluvčí církví jsem předem vyloučeni z komisí o připuštění náboženských textů nebo symbolů ve veřejných školách - u odpůrců se automaticky předpokládá, že jsou nestranní).

⁽23) Nejde zde o to hodnotit správnost a pravdivost vědeckých objevů per se ani blahodárnost či škodlivost požadavků, které z nich vyplývají; účelem je rozebrat mechanismus, jehož je používáno k tomu, aby tvorba vůle veřejných institucí, soukromých sdružení i jednotlivců byla přenesena od dosavadních normotvůrců k samozvaným budovatelům nového světa.

⁽24) "Civilním náboženstvím" se rozumí soubor hodnot, které společnost jako celek považuje za samozřejmé a které jsou povýšeny nad kritiku; podrobit je kritice "se nedělá" a je odmítáno jako porušení slušného chování a dobrých mravů. Civilní náboženství je tak chráněno společenským tlakem.

⁽25) V prvním případě šlo o fotografie homosexuálního typu: jedna z nich zachytila muže, který močí druhému do úst, jiná mužskou zadnici se zastrčenou státní vlajkou a pod., a o předvádění hry, v níž hlavní herečka se na jevišti vymočí; druhý případ se týkal sošky ukřižovaného Krista, ponořené do lahve s umělcovou močí; dílo bylo nazváno "vychcat se na Krista" - piss on Christ).

⁽26) Tímto způsobem bylo dosaženo, že zákony proti pornografii a nařízení proti veřejnému zneuctění státní vlajky byly v USA prohlášeny za neústavní; největší dva zásahy do života a uspořádání Spojených států byly zákaz rasové segregace ve školách, který byl interpretací rozšířen tak, že na př. ani soukromé kluby nemohou být omezeny rasově nebo podle pohlaví; a umělý potrat je právo, zaručené americkou ústavou.

⁽27) S použitím článků "Politický pluralismus" (Dr.Josef Hajda) a "Zájmové skupiny a zprostředkování zájmů v moderních demokraciích" (Dr. Petr Fiala a Dr. Klaus Schubert) z Politického sborníku Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity v Brně, č.1 a 3.

⁽28) (John Laughland, "Why France doesn't work", National Revue 28. října 1996, str.28.)

⁽29) Tento rys byrokracie vedl amerického poslance a kandidáta na presidentství Jack Kempa k prohlášení, že největší zájem na udržení amerického obyvatelstva v bídě mají byrokrati, jejichž zaměstnáním je bídu odstranit, protože úspěchem by se připravili o zaměstnání a ztratili svou důležitost. - Prezident Reagan si ve veřejném projevu stěžoval, jak obtížné je snížit rozsah byrokracie, když každý vedoucí byrokrat má existenční zájem na tom, aby velikost svého oddělení a jeho rozpočtu při nejmenším udržel a pokud možno rozšířil . - Jedinečný pokus osvobodit určitou byrokracii od podřízenosti zákonodárným orgánům odhalila tzv. Iran-Contras aféra: určité složky amerických protikomunistických tajných služeb hodlaly vytvořit ze zisků tajných obchodů se zbraněmi skrytý fund pro financování akcí, které dozírací instituce Kongresu neschválily nebo které byly v souladu s prezidentovými protikomunistickými plány, ale protichůdné tehdejší mnichovanské politice kongresních komisí a prokomunistickému postoji některých jejich členů. To v dané situaci byly složky, které tento plán ospravedlňovaly, ale jeho úspěch by byl znamenal získat finance pro tajné služby, které by jim daly volnou ruku k nekontrolovaným akcím v budoucnosti.

⁽30) Podle národohospodářských prací Karla Engliše.

⁽31) V USA stát Washington zavedl pro sociálně slabé sterilizaci na veřejné útraty. Během provádění tohoto programu od června 1996 do června 1997 bylo sterilizováno na státní útraty 950 mužů. Podle propočtů zastánců tohoto programu stála jedna sterilizace průměrně $332.50 a tím stát ušetřil nejméně $9.5 milionů dolarů na výdajích z veřejných prostředků na sociální podpory porodů dětí, jejichž zrození sterilizace "odvrátila". ("WA state's assault on low-income men" [Útok státu Washington na muže s nízkými příjmy] podle oficielních dokladů státu Washington, uveřejnil HLI Reports v červenci 1997, ročník 15, číslo 7.) Sterilizace není léčba, ale zbavení podstatné životní funkce, tedy těžké ublížení na těle. Sterilizovaný člověk je zmrzačen.

⁽32) Podle přesvědčivé argumentace amerického politologa B. Wattenberga, The Birth Dearth, New York.. - Sovětský svaz převážně děkoval početnosti a obětavosti svého obyvatelstva, že se mu podařilo zdolat německou technickou převahu a ji podporující moment překvapení. A naopak Velká Britanie nedovedla udržet v klidu světovou říši a zachránit ji před rozchvácením bez dostatečného počtu vlastních vojáků, námořníků, úředníků a policistů. Poměr Čechoslováků k Němcům v době Mnichova byl 1:8; kdyby byl býval 3:8, nebylo by Československo Mnichov bez boje přijalo.)

⁽33) Vlivný britský časopis Foreign Affairs a ve Spojených státech tzv. Schoenfeldova doktrína zastávaly názor, že sovětská nadvláda nad střední a východní Evropou je blahodárná v tom smyslu, že zabraňuje válkám mezi státy této oblasti a tak zprošťuje západní mocnosti nutnosti urovnávat tam spory. Ještě těsně před sametovou revolucí debatoval v New Yorku Council for Foreign Relations, organizace, o které se tvrdí, že určuje americkou zahraniční politiku, jestli západní mocnosti mají svěřit úlohu udržovat mír a pořádek ve střední a východní Evropě Německu nebo Sovětskému svazu. Na jaře 1989 důležitý mluvčí State Departmentu na přímý dotaz odpověděl, že State Department pro tuto roli spoléhá na Sovětský svaz a v případě jeho rozkladu na Rusko.

⁽34) The Rise and Fall of Great Powers, Paul Kennedy, New York.

⁽35) Podle: Mojmír Povolný, "Teorie aliancí, NATO a Česká republika", Politologický časopis 2/95, Mezinárodní politologický ústav, Brno, a Mojmír Povolný, "Malý stát v mezinárodním systému," Sbírka První světová válka, moderní demokracie a T.G.Masaryk. Uspoř. Jaroslav Opat, 1. vyd., Praha: Ústav T.G.Masaryka, 1995, str. 64-75

⁽36) Viz kapitoly 30 a 33.

⁽37) Tato část se překrývá s kapitolami 8 - 11 a je nutno číst ji v souvislosti s nimi.

⁽38) Nenásilný odboj zvítězil v Indii a byl rozdrcen v Číně; pasivní metody zvítězily v USA, když byly použity černošským hnutím za rovnoprávnost, a byly rozdrceny, když je použilo hnutí proti potratům; immolace oponentů režimu povalila vojenskou vládu v Jižním Vietnamu a vůbec nepohnula komunistickým režimem v Československu.

⁽39) Dr. Feierabend, člen Ústředí českého odboje proti Němcům během prvního roku okupace a pak ministr v československé exilové vládě, popisuje ve svých pamětech, jak informace o místech, datech a členech odbojového ústředí kolovaly mezi dámami v pražských kavárnách. Podobná byla situace skupiny kolem dr.Milady Horákové (později popravené) během prvního roku komunistického režimu v Československu. Další příklady jsou obsaženy ve sbírce dokladů z protikomunistického odboje Prameny k dějinám III. odboje, vyd. Centrum pro výzkum exilové politiky při Univerzitě Palackého v Olomouci, díl III., svazek 1, doklady č. 1, 13 a 18.

⁽40) Pokud odbojová organizace nemá přístup k odborně sestavenému kódu, nejlepším způsobem je kódování pomocí knih (nejoblibenější jsou bible nebo slovníky). Někde v komunikaci je určena stránka a řádek, který je základem kódu a přes jehož písmena se překryje abeceda. Výhoda je, že každé sdělení má nový kód, takže ani počítač je nedovede rozluštit, pokud je dostatečně krátké.

⁽41) S ohledem na tyto skutečnosti vypracoval český protinacistický odboj určitá pravidla pro počínání zatčených členů odboje. Zatčený klíčový pracovník odboje a každý člen odboje, který měl znalosti ohrožující organizaci, měl spáchat sebevraždu spolknutím tabletky, obsahující smrtelný jed, kterou měl nosit stále s sebou uschovánu na lehce dosažitelném místě. To bylo možné jen při zatčení nebo krátce po něm, protože Gestapo počítalo s tím, že takový pokus bude proveden. Kdyby sebevražda byla nemožná nebo kdyby zatčená osoba neměla znalosti osudné odbojové organizaci, měla zapírat vinu, zapírat vědomost jakýchkoliv důležitých znalostí a vypovídat nepravdivě během začátečních výslechů, aby tak zjistila aspoň přibližně, co Gestapo už ví. Pak ve vhodném okamžiku, na příklad při mučení, vyčerpání a očividné marnosti dalšího zapírání, měl zatčený předstírat zhroucení a doznání, při tom prozradit co nejméně, zejména znalosti, které Gestapo už mělo, jak během předchozích výslechů vypátral, anebo které podle jeho uvážení Gestapo mohlo lehce objevit, a pak zapírat až do konce vědomost o jakýchkoliv významných faktech. Může svoje údaje okrašlovat, rozvíjet nebo doplňovat, ale nesmí změnit svou legendu, protože pak by ztratila důvěryhodnost a výslechy, tj. mučení, by pokračovaly až do jeho zhroucení. Podle okolností bylo možné tento postup změnit nebo upravit, ale toto byly zásadní směrnice.

⁽42) Argentina potlačila partyzány jen prostřednictvím masového vyhubení skutečných nebo podezřelých sympatizujících osob; byli pozatýkáni a ztratili se navždy; pozdější vyšetřování odhalilo, že někteří z nich byli shozeni zaživa z letadel do otevřených sopečných kráterů, jiní do moře. Chile se zbavila komunistického podzemí zásahy, které byly jen o něco méně drastické. Irak použil exterminačních metod (nervové plyny) k vyhlazení celých vesnic podezřelých z podpory kurdských povstalců. Stalinem zorganizovaný masový hladomor v Ukrajině patří do téže kategorie.

⁽43) Během okupace Československa držel německý Reichsprotektor Karl Herrman Frank v koncentračním táboře jednoho ze zatčených vedoucích českého odboje Vladimíra Krajinu, a když se zhroucení Německa ukazovalo neodvratným, pokoušel se přimět Krajinu k tomu, aby vytvořil českou vládu, která by převzala moc od ustupujících Němců. Frank doufal, že tak zachrání svůj život, předejde převzetí moci čs. exilovou vládou a zablokuje vliv komunismu ve střední Evropě. (Jeho plán selhal; Krajina odmítl tuto nabídku a Frank byl později odsouzen k smrti a popraven.) - V Jugoslavii německá okupační armáda využívala konfliktu mezi odbojem, který vedl králi věrný plk. Mihajlovič, a komunistickým odbojem Titovým tím, že trpěla Mihajlovičovu činnost, protože příležitostně byla namířena proti Titovi. -V letech 1948-1949 několik členů zvláštní bezpečnostní sekce "Skaut", zaměřené proti národně socialistickému odboji, utvořilo stejnojmennou skupinku, která se přihlásila jako složka do odbojové organizace Čs. strana práce, jejímž prostřednictvím údajně ovládala a ve skutečnosti chránila tuto větev odboje. Poslední dvě složky Čs. strany práce byly zlikvidovány v roce 1954. Viz Prameny k dějinám III. odboje, doklady č. 18, 22 a 23.

⁽44) Viz kapitolu 11.

⁽45) O nich platí americká anekdota o člověku, který se vsadil, že seskočí z horního patra Empire Building; když padal kolem desátého patra, vítězoslavně vykřikl: Vyhrávám! - Brežněv asi zemřel v přesvědčení, že komunismus má zajištěno vítězství; ve skutečnosti byl na začátku zániku.

⁽46) Podle osnovy k programové diskusi Čs.zahraničního ústavu v exilu, s použitím zlomku neidentifikovaného materiálu z archivu a příspěvku DoS k programové diskusi, který formuloval Lubomír Kostrhun, a na základě The New Story of Science, Robert M. Augros a George N. Stanciu, vyd. Gateway Editions, Chicago, 1985.

⁽47) The Anthropic Principle, formuloval astrofyzik Brandon Carter, v The New Story of Science, Robert M. Augros a George N. Stanciu, vyd. Gateway Editions, Chicago, 1985.

⁽48) Podle osnovy programové diskuze Čs.zahraničního ústavu v exilu a podle Memoranda XI. o volebním boji, Oddělení pro vědeckou politiku Čs.strany národně socialistické (Chalupa, Daněček, Gaďourek, Pechan) březen 1946.

⁽49) Společnost biologická jest společnost, jejímž zdrojem sounáležitosti (tím, co její části charakterizuje jako k ní náležející) jsou dědičné a zděděné vlohy a z nich vzniknuvší vlastnosti. - Společnost celková je společnost, která vykonává sama prostřednictvím svých orgánů veškeré životní funkce, tj. funkce, udržující ji jako celek při životě.

⁽50) Při pozorování života národních skupin, odloučených od svého mateřského tělesa, je zajímavé, že z rysů národní kultury nejtrvalejší jsou - v tomto pořadí - kuchyň, kroje a zpěv; první, které v cizím prostředí zanikají, jsou mravní hodnoty a řeč. V americkém "tavícím kotlu" se nejdéle udržuje národní povědomění etnickou kuchyní; nejprve se ztrácí národní jazyk.

⁽51) Např. Karel Čapek se zamýšlel nad rozdílnou náplní českého pojmu "kočka" a anglického pojmu "cat". Obtížnost překladu anglického pojmu "compassion" nebo "committment" a nemožnost překladu slova "fit" nebo "fair" do češtiny jsou malou ukázkou této rozličnosti ve způsobech, jimiž myšlení různých národů různě zvládá rozmanitosti předmětu poznání.)

⁽52) V. Chalupa, " 1+1 = 2 nebo 1+1 = 1", Budování státu ročník II., číslo ?

⁽53) S použitím osnovy programové diskuze Čs. zahraničního ústavu v exilu a rozpracování programu odbojové organizace Čs.strana práce, které formuloval "Petřík" (rucí jméno Lubomíra Kostrhuna).

⁽54) Mezinárodní politologický ústav, Brno, Politologický sborník I., str. 82 a násl.; Oddělení pro vědeckou politiku, Memorandum o populaci, napsal dr.Miloslav Pechan.

William J. Bennett, ministr výchovy za prezidenta Reagana vypracoval Index hlavních kulturních ukazatelů, který zaznamenává vývoj společnosti. Srovnal ukazatele z roku 1960, kdy převládala kultura se silnými prvky povinností k různým celkům (rodina, církev, národ), s kulturou let devadesátých s naprostou převahou individualismu a došel k těmto poznatkům:

násilné zločiny vzrůst o 560%

nemanželské porody vzrůst o 400%

rozvody vzrůst o 300%

děti žijící jen s matkou nebo otcem vzrůst o 200%

sebevraždy mladistvých vzrůst o 100%

znalosti absolventů středních škol pokles o 80 bodů.

Podle Úřadu pro zdravotnictví se za stejnou dobu objevilo 16 nových pohlavních chorob, rozrostla se znovu syfilis a stoupá počet případů AIDS. Výrobnost klesá, veřejný dluh ustavičně roste, zahraniční obchod je bez přestání schodkový, státní rozpočet byl během třiceti let schodkový, růst byrokracie pokračuje. (V. Chalupa, An A-B-C-D of Politics, str.347.)

Jeden ze tří hlavních amerických deníků Washington Post provedl koncem roku 1995 výzkum, jaký je stupeň důvěry amerických občanů vůči sobě navzájem a vůči veřejným institucím a srovnání s výsledky stejného výzkumu v roce 1960 (rok 1960 je obvykle brán jako měřítko srovávání, protože v tomto roce začaly hodnoty individualismu (sexuální revoluce, intelektuální zavržení antikomunismu, občanská neposlušnost, odpor proti válce ve Vietnamu) nabývat převahy nad tradičními hodnotami). V roce 1960 dvě třetiny amerických občanů si navzájem důvěřovalo, že jeden druhého neošidí, a v rozličném stupni většinou věřilo veřejným institucím (odborům, novinám, politice, vládě). V roce 1995 dvě třetiny občanů zásadně nevěřilo, že je jiní neošidí a ještě větší stupeň nedůvěry existoval vůči veřejným institucím; za nejméně důvěryhodné byly považovány politika, vláda a veřejné sdělovací prostředky. Přesvědčení, že každý sleduje svůj vlastní prospěch, své sebenaplnění, bez ohledu na jiné hodnoty, bylo u kořene této nedůvěry.

⁽55) V takovém stavu byly americké kolonie v době vytvoření Spojených států: jejich obyvatelstvo pocházelo z Velké Britanie a bylo spojeno protestantskou vírou a morálkou, jejíž dodržování bylo vynucováno společenským tlakem a samosprávou bez zásahu státních orgánů; jiné složky - ateisté, katolíci a židé - byly z řízení veřejných záležitostí vyloučeny a plnoprávní občané požívali ve věci státní správy rozsáhlých svobod.)

⁽56) "Rodina" je muž a žena, spojení společností chráněnou výslovnou dohodou poskytovat si vzájemně péči a ochranu; vytvořit malou hospodářskou jednotku sdílené výroby i spotřeby; plodit, vychovávat a chránit děti; a udržovat posloupnost generací, které předcházely a které přijdou v budoucnosti. (Allen C. Carlson, dobrozdání před Výborem pro děti, mládež a rodinu Kongresu Spojených států.)

⁽57) Za typickou demokracii je považována demokracie americká, protože je založena na ústavním zajištění nezadatelných práv občanů bez zajištění práv celku, tj. bez uvedení integrační protiváhy individualismu. K tomu je relevantní výklad jednoho z autorů americké ústavy: John Adams konstatoval, že " "Nemáme vládu, která je vyzbrojena mocí schopnou odolávat lidským vášním nespoutaným mravností a náboženstvím. Naše ústava je dělána jenom pro lid mravný a zbožný. Je zcela nevhodná pro vládu jakéhokoliv jiného lidu." - Apoluautor americké ústavy tedy předpokládá, že lidská práva integraci nezaručují, k tomu je třeba vyšších hodnot, od kterých jsou odvozena a které pocházejí od nadřazeného normotvůrce, v daném případě od Boha v křesťanském pojetí.

⁽58) Oddělení pro vědeckou politiku Brno, Memorandum LVIII.

⁽59) Nevyzkoušenou cestou k vytvoření jednolité společnosti je nahradit nebo doplnit přerozdělování příjmů přerozdělováním výrobních prostředků. Průkopnický pokus v tom směru udělala kuponová privatizace v Československu, která mohla z každého občana udělat spoluvlastníka výrobních prostředků; tento slibný pokus nebyl proveden do důsledků a skončil zapojením národního výrobního bohatství do mezinárodní mimopolitické hospodářské koncentrace. Přesto může do budoucna otevírat novou cestu k překonání nežádoucích hospodářských jevů (viz dále Část D).

⁽60) Viz shora rozbor kooperativy: "Podnik, který potřebuje zaměstnance s odborným školením, dává teoretickému vzděláni vyšší počet bodů než délce praxe; podnik, který hledá zkušené zaměstnance, boduje zkušenost výše než teoretické vzdělání. Podobně je tomu ze strany bodovaných: ošetřovatelky žádají, aby velký počet bodů byl přiřčen za odpovědnost za lidský život nebo lidské zdraví; horníci žádají, aby vyšší počet bodů byl přiřčen práci, která je těžká a nebezpečná."

⁽61) Na příklad: Cílem (prvek prvního řádu) hospodářské reformy je převést plánované hospodářství na soukromopodniktelskou soustavu.. Prvky druhého řádu jsou prostředky zajišťující, aby se soukromé firmy mohly vytvořit a uplatnit: uvolnění cen, směnitelnost měny a sociální síť, která zajišťuje přechod. Do třetí kategorie patří podrobná opatření: zrušení dotací, stanovení kursu měny, péče o nezaměstnané atd. Mylné opatření druhého řádu, zamezující vznik soukromých firem, není z hlediska nejvyššího účelu napraveno dobrou péčí o nezaměstnané (rozhodnutí třetího řádu); ale chybné rozhodnutí o zajištění nezaměstnaných neznehodnocuje správnost rozhodnutí tvořit a podporovat soukromé firmy.

⁽62) Logiku této argumentace ukazuje bajka o sjezdu opis. Opice svolaly světovou konferenci, aby určila, jak nejlépe zdokonalit opičí plémě. Návrhy se různily: někteří doporučovali větší svaly, jiní bystřejší zrak, jiní větší zuby, další jemnější sluch a čich. Nakonec jedna z opic zavrhla všechny tyto návrhy a přišla s něčím novým: opičí plemeno ke svému zdokonalení potřebuje větší mozek. Takové bláznoství popudilo delegáty tak, že navrhovatele na místě roztrhali. Ježíšův přístup k tomu, jak rozvinout lidský potenciál, je stejně pošetilý, měřen lidskou moudrostí, která vidí cestu k naplnění lidského života ve větším bohatství a větší moci. Ježíš naproti tomu tvrdí, že člověk nepotřebuje více majetku a více moci - naopak, cesta k naplnění je omezit nabývání majetku, odříkání, pokora a služba. (Mimochodem: jeho osud a osud mnoha jeho následovníků byl stejný jako onoho opičího reformátora z bajky.)

⁽63) Jako doklad lze uvést osud encykliky "Humanae Vitae", která zavrhuje používání antikoncepčních prostředků. Tuto encykliku vydal papež proti všeobecnému názoru civilizovaného lidstva, proti doporučení své vlastní komise odborníků, zkoumajících tuto otázku, a proti odporu velké části církevní herarchie. Její obsah je stále po desetiletích příčinou rozporů uvnitř katolické církve. Zkušenost ale dokazuje, že všechna varování, v ní obsažená, se vyplnila a že její předpovědi se uskutečnily.

⁽64) Použitá literatura: E.J. Dionne: Why Americans Hate Politics, New York 1991; Alvin Gouldner: The Future of Intellectuals and the Rise of the New Class, New York 1979; Mickey Kraus: The End of Equality, New York 1992; Roger Kimball: Tenured Radicals; Christopher Lash, The Revolt of the Elites and the Betrayal of Democracy, New York, 1995; Robert B. Reich, The Work of Nations, New York 1992, a další.

⁽65) Ben J. Wattenberg, The Birth Dearth, Pharis Books, New York 1987. - Memorandum XXIX o populační modifikaci důchodů ze 17. února 1947, Oddělení pro vědeckou politiku Čs.strany národně socialistické, rovněž Populační problém v Československu, Miloslav Pechan, Oddělení pro vědeckou politiku Čs.strany národně socialistické, březen 1946.

⁽66) "Quality of Life" - pojem zavedený Rockefellerovou komisí o rodině za prezidentství Richarda Nixona.

"Lebensunwertes Leben" - termín zavedený německými lékaři ještě před nastoupením Adolfa Hitlera k moci.

Appellatio constans "tradiční" v souvislosti s existujícími hodnotami západní společnosti podkládá jim příchuť zastaralosti a zpátečnictví a je příkladem slovní manipulace - viz kapitolu 4, typ A-a.)

⁽67) "Milosti Boží je ke spasení nevyhnutelně třeba." (Trentský katechismus)

⁽68) Viz kapitolu 15 "Hospodářství".

⁽69) Podle instrukcí amerických Národních institutů zdraví (NIH - (National Institutes of Health) bylo odstraněno používání slov "muž", "žena", manžel" a "manželka", "otec" a "matka" a nahraženo slovy "partneři", "trvalý spolubydlící" a pod., aby zahrnula i nemanželská a homosexuální spolužití trvalejšího typu. Stejné změny v učebnicích veřejných škol zaváděné pod vlivem odborové organizace pro výchovu (National Education Association) vyvolávají opětovné soudní spory mezi učiteli a rodiči, kteří nové kultuře kladou odpor.

⁽70) Příklady:

Angličané: "Right or wrong - my country" - zásada zahraniční politiky.

Češi: "... a kdo se odrodí, čepelem v tu zrádnou hruď " - sokolská píseň.

Němci: "Deutschland, Deutschland über alles, über alles in der Welt" - německá hymna.

Slováci: "..čierná zem pohltni toho, kdo odstúpi zrádne" - píseň "Hej Slované"

⁽71) Ve Spojených státech je běžné, že veřejná shromáždění a podniky včetně sportovních utkání i politických schůzí, společenské a spolkové události jsou zahájeny Slibem věrnosti. Všichni přítomní povstanou, obrátí se tváří ke státní vlajce, položí pravou ruku na srdce a nahlas hromadně pronášejí tento slib: "I pledge allegiance to the flag of theUnited States and to the Republic for which it stands: One nation under God, indivisible,with liberty and justice for all." (Zavazuji se k oddanosti vůči vlajce Spojených států a Republice, kterou představuje: jeden národ podřízený Bohu, nedílný, se svobodou a spravedlností pro všechny"). Dojem, kterým tento spontánní a dobrovolný projev oddanosti desetitisícovými zástupy diváků na fotbalový nebo hokejový zápas, je pro cizince ohromující. - Ve jménu svobody projevu byly v izolovaných případech podány žaloby proti zavedenému používání tohoto slibu učiteli i žáky ve veřejných školách při zahájení vyučování.

⁽72) Podle Petice č.10 podané mezinárodním sdružením MEVD (Mouvement Européen pour la Défense de la Vie et de la Dignité Humaine) Evropskému parlamentu.

⁽73) Pro někoho, vychovaného od dětství klinickou sexuální výchovou, ve které jsou vztahy mezi mužem a ženou určovány pojmy hormony, penis, erekce, ejakulace, orgasmus, je téměř nemožné vycítit, a tím méně vyjádřit, tyto vztahy lidovými termíny "sivá holubičko," "duša moja - zlatý kvet" nebo francouzským "étoile de neige" nebo něžnými verši jako

"Manon je motýl, Manon je včela, Manon je růže hozená do kostela,...

Manon, ach Manon, Manon z Arrasu, Manon je moje 'umřít pro krásu' ..

nebo

"Jako strom na citronovém břehu

nesla's nadýchnutých prsou něhu

chtějíc v jeho krve šum ji vlít..."

Viz také přílohu č. 16 v kapitole č. 32.

⁽74) Podle Petice č.9 podané MEVD Evropskému parlamentu. Ve Spojených státech sjezdy milovníků tohoto druhu hudby obyčejně končí houfným požíváním alkoholu, drog a veřejného sexu, následovaným vandalismem, automobilovými nehodami a pračkami s policií. Sociologicky jsou obdobou antických bakchanálií.

⁽75) Příklady ze Spojených států: rodiče nesmí nutit děti chodit do kostela; na provedení potratů u nedospělých děvčat není třeba rodičovského povolení a jen ve státech, které mají zvláštní zákonodárství, smí nebo musí potratář rodiče informovat. - Nejsou vzácné případy, že tělesně potrestané dítko zavolá policii nebo úřad sociální péče, že je podrobeno týrání, což může mít za následek odnětí dítěte rodičům nebo postavení rodičů pod dozor úřadu sociální péče. V květnu 1998 zveřejnila masmedia případ, že otec čínské školačky jí dal políček, protože padělala podpis rodičů na vysvědčení, které mělo špatné známky. Dítě bylo převedeno do veřejné péče a otec byl obžalován z týrání dětí. Protože odsouzení z tohoto zločinu by ho diskvalifikovalo pro pobyt v Americe jako politického uprchlíka, hrozilo po delší dobu nebezpečí, že rodina bude násilně deportována zpět do komunistické Číny; nakonec bylo trestní řízení zastaveno, protože veřejný žalobce byl přemluven, aby políček posoudil jako "kulturní rozdílnost" od amerických zvyklostí a nikoliv jako zločin.

⁽76) The Closing of the American Mind, Allan Bloom, Simon and Schuster, New York 1987.

Maitrise de la Vie, Michel Schooyans, Editions Lethielleux, paris, France, 1986.

The Gospel against World Disorder, Michel Schooyans, CCVA, St.Louis, Missouri, 1999

⁽77) V. Chalupa, "Dangerous Undercurrents", Social Justice Review, 1991, V Chalupa, "Sugar-coated Tyrany", Social Justice Review, 1996, Joseph Wechsberg, The Merchants Bankers (Investiční bankéři), Little, Brown and Co., Boston, USA, 1968. Viz také poznámku č .27,

⁽78) Kuponová privatizace v Československu pro krátkou dobu udělala z československých občanů potenciálně národ akcionářů, vzala výrobní prostředky z rukou státu, tj. prakticky jeho byrokracie, a dala je, tak říkajíc, do rukou lidu. Tato slibně nastoupená cesta byla záhy opuštěna. Do tří let se vlastnictví výrobních prostředků v České republice soustředilo v rukou několika málo velkých fondů nebo konečně přešlo do rukou globálních megakorporací.

⁽79) Ve Spojených státech, které předbíhají vývoj v ostatním světě, za posledních padesát let životní úroveň tzv. středních vrstev zůstala na mrtvém bodě, úroveň chudobných vrstev se zhoršila a soustředění bohatství v rukou elit se zvýšilo.

"Z Ameriky se stává společnost ze dvou vrstev: nadtřída vysoce odměňovaných lidí proti podtřídě lidí bez výhledu, podzaměstnaných, nespokojených, bez příležitosti." "Miliony Američanů - národohospodáři udávají toto číslo tak vysoko až 80% obyvatelstva - jsou vystaveni riziku, že budou opominuti při tom, jak se přestavuje celý poválečný model tovární výroby." W.J.Holstein, Dan McGraw a Viva Hardigg, "An Economic Workout", US News and World Report, listopad 1996.

Krizové jevy jsou stále viditelnější: rozklad velkých měst, be kterých osobní a majetková bezpečnost je v některýxch čtvrtích neexistující nebo nejistá, budování nákladných bezpečných enkláv pro ty, kdo si je mohou finančně dovolit, rostoucí používání soukromé policie pro ochranu budov nebo i celých bloků, nekontrolovatelné požívání omamných jedů, růst analfabetismu a propad školní výchovy (podle některých statistik na 47. místo ve světě), rozklad rodiny, masový výskyt životního stylu z veřejných podpor bez zaměstnání. Viditelným náznakem krize jsou i množící se návrhy na změnu daňové soustavy - odstranění daně z příjmu, její nahražení daní z obratu, nahražení progresivního zdanění jednotnou daňovou sazbou, pracné pokusy vyrovnat rozpočet nebo aspoň zastavit růst rozpočtových schodků.

Americký sociolog Lash vidí konečný stav tohoto pochodu v Hollywoodu: na jedné straně filmové hvězdy a filmoví magnáti, na druhé straně armáda osob, poskytujících jim osobní služby: učí šerm, tanec, zpěv, držení těla a modulaci hlasu, dodávají poslední vymoženosti v oblasti videa, audia, televize, telefonů a počítačů, prodávají a obsluhují luxusní automobily, letadla a jachty., pečují o jejich cestování za zábavou. Vztah těchto služebníků vůči jejich zákazníkům postrádá osobní rys, který dříve charakterizoval poměr pánů a jejich služebníků - je odosobněný, komerční, ochotný, zdvořilý až ponížený, ve skutečnosti lhostejný.

⁽80) Dne 14. května 1998 vysílala Veřejná televizní služba) (PBS - Public Broadcasting Service) v Chicagu rozhovor s prezidentem firmy Nike, která prodává ma americkém trhu specielní sportovní obuv. Tato firma obuv nevyrábí, ale zadává objednávky výrobcům ve Třetím světě, zejména v Thájsku a Indonézii, a byla proto předmětem veřejné kritiky, že prodává zboží vyrobené dětmi, což americké zákony zakazují. Při rozhovoru vyšlo najevo, že dělníci, kteří obuv vyrábí, jsou placeni přibližně $2.00 za den, zatím co tato obuv na americkém trhu stojí $200 až 300 za pár. Mluvčí firmy, která obuv prodává, mimo jiné poukazoval na to, že cena, kterou její dodavatelé svým dělníkům platí, převyšuje znatelně běžnou cenu práce v zemi, kde je obuv vyráběna, která se pohybuje kolem $1.50 denně.

⁽81) Ukázkou takové záruky byla záruka amerického ministerstva financí pojišťovnám, které kryly vklady u spořitelen. Když spořitelny houfně vyhlásily úpadek, jejich pojišťovny nestačily proplatit vklady vkladatelům a stát doplatil schodek ve výši přibližně jednoho sta miliard dolarů. Podobné garancie může stát poskytnou peněžním ústavům, které dávají půjčky na zakoupení nových domů, na vývoz, na pěstování určitých druhů zemělských výrobků, atd.

⁽82) Podle U.S. News and World Report (25. května 1998, článek "Dollars for DNA" od Shannon Brownlee) plánují vložit do biologického výzkumu a jejího využití:

Dupont 4400 milionů dolarů, očekávaný roční zisk 20 miliard dolarů;

Monsanto Co. 6700 milionů dolarů;

Novartis téměř 2300 miliony dolarů.

Odhad: během 10 let prodej výsledků samotné agrobiotechniky dosáhne 300 milliard dolarů; prodej DNA zapojených do počítačů nelze dosud odhadnout.

Počátkem června 1998 plánované sloučení Monsanto Company (biotechnika) a Home Products Corporation (léky) by vytvořilo megakorporaci s kapitálem 96 miliard dolarů a s rozpočtem 3 bilionů dolarů na výzkum.

Při svém splynutí s Bank of America přinesla do společné instituce jako slabší účastník splynutí NationsBank aktiva ve výši 310.6 miliard dolarů; po splynutí bude nová BankAmerica Corporation disponovat aktivy kolem jednoho bilionu dolarů. Proti takové hospodářské moci se nemůže postavit ani velký stát; na příklad při propadu jeho měny může taková instituce za součinnosti Mezinárodního měnového fondu financovat lacinou koupi velké části jeho (v současnosti japonského nebo indonézského nebo korejského) průmyslu. Touto finanční silou nedisponují ovšem akcionáři, ale manažment, složený z finančních elit světa.

⁽83) V úvodníku směrodatného lékařského časopisu The Hastings Center Report proklamoval John Hardwig už v březnu 1997, že ti, kdo dosud žili bohatým a plným životem, mají pravděpodobně povinnost umřít. Kdo se dožil 75 nebo 80 let a není ochoten umřít, proviňuje se proti mravnosti. Je to nedostatek sebeúcty, jestli tváří v tvář nemoci nebo smrti se ponižujeme tím, že bychom lpěli na tom, co je nejlepší pro nás. Pokrok lékařské vědy a sobeckost současné kultury svádí mnohé lidi k přesvědčení, že mají právo na lékařskou péči a právo žít bez ohledu na náklady a výdaje, které působí svým rodinám a společnosti.

⁽84) "Manželům v Kalifornii se počátkem roku 1998 narodilo osmilibrové miminko, chlapeček, dítě, které počali v roce 1989 pomocí oplodňovacích metod a pak dali zmrznout. ... Má už osmiletého bratra, který byl počat téhož roku a narodil se v roce 1990. ... Manželé 'zapomněli', že mají druhý zmražený zárodek, až se jich oplodňovací středisko dotázalo, jestli má být zárodek zahozen. ... Lidé dnes 'sklízejí' vajíčka z vaječníků potratů miminek ženského rodu, oplodní je spermem 'dárců' v laboratoři, a na poptávku je zakotví do dělohy 'náhradní' matky, která, přeje-li si, za devět měsíců porodí dítě, jehož přirozená matka, která byla rovněž skoro-novorozenětem, už dávno byla usmrcena potratem." (Human Life International Special Report č. 189, březen 1998.)

⁽85) Oddělení pohlavního styku od reprodukce mělo od počátku významnou oporu v hnutí feministek. Jeho mluvčí zaujaly stanovisko, že ženy mají stejné právo jako muži na požitek z pohlavního styku, aniž by se musely obávat jeho následků; proto také se toto hnutí stalo hlavním průkopníkem práva žen na vyhnání plodu. - "Příliš mnoho manželství povyšuje peníze a materialismus nade všechno. Napřed musí mít pěkné auto (nebo dvě nebo tři), pěkný dům, pěkné šaty, pěkné hračky, pěknou dovolenou, chodit do pěkných restaurací, pořádat pěkné hostiny, mít pěkné portfolio akcií, pěkné tělo, atd.atd. A děti? Na ty dojde až naposled ... jestli vůbec." (Pavel Marx, "Vyhráváme nebo prohráváme zápas o život?" , HLI , 20. března 1998.)

⁽86) V. Chalupa, "Saddam Hussein - Simpleton" (Prostoduchý Saddam Hussein), Social Justice Review, červenec-srpen 1998), a Michael Schooyans, The Totalitarian Trends of Liberalism, vyd. Central Bureau CCVA 1997, St. Louis, USA, str.46.

⁽87) Dokladem jsou volební úspěchy politiků, jejichž soustavné porušování tradičních mravních norem je všeobecně známo: kongresník Barnes, senátor Edvard Kennedy, prezident William Clinton.

⁽88) V této souvislosti je případné zaznamenat rozhovor Bernarda Shaw se slavnou herečkou jeho doby. Nabídla mu zplodit dítě, které by spojovalo její krásu s jeho intelektem. Shaw odvětil: "Ale co když zdědí moji krásu a Váš mozek?"

⁽89) " 'Jsem zhnusená', prohlásila Kimberly DuBont novinám Washington Post. Myslí, že její bývalý lékař dr.Ricardo Asch z Univerzity státu Kalifornie ukradl její oplodněné a zmražené zárodky ve Středisku pro neplodnost 'Unesl je a, pokud se mne týká, zavraždil moje děťátka.'"(Culture Wars, ročník 1, č. 9, únor 1996, str. 19. )

⁽90) "Biblí" biomaterialismu se stala kniha, kterou napsal Paul M. Ehrlich, The Population Bomb, vyd. Ballantine Books, Inc., 1968. Na str.36 předpovídá, že snad na začátku 70. let, ale určitě ma začátku 80. let dojde ve světě k masovému hladomoru a že sta milionů lidí zemře smrtí hladem (str.5), že příliš mnoho aut, příliš mnoho továren, příliš mnoho chemikálií, příliš mnoho pesticidů a umělých hnojiv, příliš mnoho letadel, příliš málo vody a příliš mnoho kysličníku uhelnatého zničí přírodu; protože všechny tyto úkazy jsou způsobeny lidmi, je nutné zmenšit počet lidí. Jak moc? Jednu miliardu, snad i dvě miliardy by země mohla uživit v rozumném pohodlí na dalších tisíc let (str.154). V roce 1984 bude obyvatelstvo Spojených států doslova hynout žízní. (str.86). Nejdéle do několika desetiletí (kniha vyšla v roce 1968) už nebude v mořích ani ryb ani mušlí (str. 91). Pokusy rozšířit zemědělsky obdělávanou zemi vyvolá zkamenění půdy (str. 87). Velká města jako Los Angeles budou neobyvatelná, protože jejich vzduch už nebude dýchatelný (str.99). Obyvatelé žijící pod cestami, jimiž létají supersonická letadla, budou podrobeni denně 700 supersonických explozí síly dělové rány, tj. každé dvě minuty (proto je třeba předejít používání supersonických letadel - str. 114). Z těch a dalších důvodů je třeba podrobit lidstvo "drastické kontrole": jen zemím, které zavedou odlidňovací opatření, má být poskytnuta pomoc pro hladovějící, ostatní se mají nechat vymřít (str. 142). Rozmnožování lidí je zhoubné jako rakovina, a proto musí být vyoperováno, i když operace si bude vyžadovat mnohé zdánlivě surové a bezcitné zásahy, a nesmí se ponechat na vůli lidem, rozhodování musí být svěřeno odborníkům a prováděno světovou vládou (str. 149). Přestože jeho předpovědi se ukázaly směšné, jeho teorie o populační explozi zůstala jedním z axiomů nového civilního náboženství jako samozřejmá a nediskutovatelná. Viz dále poznámku č. 92.

⁽91) Ve státě Florida se chráněný druh aligátorů tak rozmnožil, že začali lovit psy a kočky v zahradách obyvatel. Podobná situace se vytvořila v Inverness, bohatém předměstí Chicaga. Do místního parku byli usazeni kojoti, kteří se rozmnožili a začali zabíjet obyvatelům psy; když začali ohrožovat děti, obyvatelé se rozhodli, že najmou společnost, která kojoty částečně vyhubí. To vyvolalo rozhořčený protest místních ochránců přírody, kteří tvrdili, že to je odpovědností majitelů domů, aby učinili opatření pro ochranu svého majetku a svých dětí, místo zabíjet kojoty, kteří konec konců dělali jenom to, co je pro ně přirozené.

Letáky organizace, která pořádá sbírky pro nadaci pro ochranu zvířat, odůvodňovaly žádost o podporu tím, že jejich úsilí předešlo tomu, aby byl vyhuben "majestátní bengálský tygr". Protože tygr je dravec, je pochybné, jestli místní zvířena, dobytek a venkovští obyvatelé záchranu tygrů uvítali.

⁽92) Aby se mohly rozmnožovat, pro 60 rodin skvrnitých sov bylo vyhraženo 6000 akrů lesa, ve kterém bylo zakázáno kácení stromů. Místní dřevařský průmysl byl zcela zničen, celé obce se musely vystěhovat. Četné jsou případy, kdy místní autority zakáží zemědělskou činnost v zájmu stěhovavých ptáků. Ve městech, kde se usazují stěhovavé husy po stovkách a zaneřáďují trusem parky i zahrady, nesmí být loveny nebo hubeny, nýbrž jsou pochytány a převezeny do vzdálenějších míst; ale stejně jako jiná převážená zvířata (např. srnci, tchoři, veverky) mají schopnost si najít cestu zpět a také se během krátké doby objeví ve svých předchozích sídlištích. Chicagká PBS (veřejná televize) promítala film, kdy chránění supi vyhnaní z místního vojenského letiště se hromadně usazovali na střechách zemědělských stavení a spoustou trusu ztěžovali život obyvatelům. Protože jim nesmělo být ublíženo, bylo obyvatelům doporučeno, aby na střeše natáhli dráty, které by supům znemožnily přistát a uchytit se na vrcholku střech. Výsledek: supi se přizpůsobili a zvykli si zobáky cvrnkat natažené dráty, takže postižení farmáři ke ptákovinám získali ještě ptačí koncert.

⁽93) Charta všude používá velké začáteční písmeno pro označení zeměkoule, aby tím personifikovala naši planetu; v 9. bodě označuje ji jako (bohyni) Matka Země, údajně z úcty k náboženstvím a přesvědčením primitivních národů a kmenů.

⁽94) V. Chalupa, "Tři knihy", Budování státu, 1989, a přednáška "Tři pohledy na současnost", Radio Free Europe, leden 1990.

⁽95) Podle modelů tvoření národů ("nation building") a postupného zostřování konfliktu ("gradual escalation") byla vedena válka ve Vietnamu; jejich selhání skončilo komunistickým vítěstvím, za které miliony lidí ve Vietnamu a Laosu zaplatilo životy.

⁽96) Geografická i společenská izolace vede k tomu, že příslušníci elit se vdávají a žení mezi sebou a ne s příslušníky jiných vrstev - hledají někoho, jehož příjem je stejný nebo větší, někoho,. kdo má také úspěšnou kariéru nebo výnosné povolání. M. Kraus, The End of Equality) upozorňuje na důsledky. Když si dříve lékaři si brávali za ženu ošetřovatelky, právníci a bankovní ředitelé své sekretářky, hospodéřské i sociální rozdíly se vyrovnávaly. Když ale lékař s příjmem $60,000 ročně se ožení s lékařkou, která má také roční příjem $60,000, a úředník s ročním příjmem $20,000 si vezme za ženu sekretářku se stejným příjmem, hospodářský i společenský rozdíl mezi těmito dvěma páry vzroste na rozdíl mezi $120,000 a $40,000. Profesionální kariéry žen jsou nepostradatelným základem zámožného, okázalého, někdy až neslušně přepychového životního stylu elit..

⁽97) Walter Lippman a následovníci.

⁽98) Francis Fukuyama.

⁽99) Ehrlich, l.c., str. 126.

⁽97) V roce 1998 rozhodlo lidové hlasování státu Colorado, že všechny občanské svobody a práva se vztahují na homosexuály stejně jako na ostatní občany a poskytují jim stejnou ochranu; proto není třeba zvlášních zákonů, poskytující homosexuálům zvláštní ochranu a privilegia. Nejvyšší soud platnost referenda zružil, protože údajně porušuje občanskou rovnost. Člen Nejvyššího soudu Antonín Scalia ve svém nesouhlasícím hlasu uvedl: "Když Nejvyšší soud straní (některému stanovisku) v kulturním zápolení, má sklon vyjadřovat názory a hodnoty třídy právníků, z které jsou členové Soudu bráni. ... Dnešní rozhodnutí se v ničem neopírá o americké ústavní právo a ani se nesnaží to předstírat. ... je to akt ne právního úsudku, ale akt politické zvůle."

⁽100) Použité prameny: V. Chalupa, An A-B-C-D of Politics, Central Bureau of CCVA, St.Louis, USA, 1997; HLI Reports, Human Life International, Front Royal, Va., USA, 1976-1998; The Catholic World Report, Ignatius Press, San Francisco, USA, 1991-1998.

⁽101) V. Chalupa, "Příliš mnoho lidí", Budování států, ročník 1993, 3. mimořádné číslo, V. Chalupa, "A Horror Story", Social Justice Revue, říjen 1997. Odtajnění nepřístupných dokumentů o politice americké vlády se obyčejně setkává se značnou pozorností novinářů. Výjimkou bylo zpřístupnění dokladů o mezinárodní populační politice politice USA z let 1974 a 1975, ke kterému došlo v letech 1989 a 1990. Teprve v roce 1993 se jimi začali zabývat Antonio Gaspari, italský odborník v demografii, François Dumont, profesor demografie na Sorboně v Paříži, a Jaqueline R. Kasun, profesorka na Humboldt University v USA, na stránkách mezinárodního měsíčníku The Catholic World Report, duben 1993, str. 23 a násl.; Michel Schooyans, The Totalitarian Trends of Liberalism, Central Bureau of CCVA, St.Louis, 1997 a Bioethics and Population: The Choice of Life, Central Bureau of CCVA, St.Louis, USA, 1997; Dr. Schooyans je profesor politické filozofie a demografie na Katolické univerzitě v Louvain, Belgie, člen Pontifikální akademie společenských věd a poradce vatikánských komisí pro spravedlnost a mír a pro rodinu, a je dosud nejlepší a nejspolehlivější znalec globálního odlidňování; jeho poslední dílo Evangile face au désordre mondial (Artheme Fayard, Paříž, 1997) vychází v anglickém překladu ve Spojených státech) pod názvem The Gospel Confronting World Disorder.

⁽102) Tam, kde memorandum mluví o "plánování", "kontrole", "stabilizaci" a "odpovědnosti" v souvislosti s porozením nových lidí, má vždy na mysli jeho překažení. Viz i 4. kapitolu, typ manipulace A-b.

⁽103) I kdyby tyto orgány (Generální shromáždění nebo Rada bezpečnosti) takový plán přijaly, bylo by to porušením zakládající charty, která neuznává Organizaci Spojených národů za normotvůrce nadřízeného členským státům ani je nepodřizuje jejím rozhodnutím.

⁽104) Mezinárodní plánované rodičovství má celkem 140 odboček, jejich síť působí ve většině států.

⁽105) Michael Schooyans, The Totalitarian Trends of Liberalism, vyd. Central Bureau CCVA 1997, St. Louis, USA

⁽106) HLI Special Report No. 162, červen 1998.

⁽108) J. V. Schall, At the Limits of Political Philosophy, The Catholic University of America Press, Washington, USA, 1996.

⁽109) Augros and Stanciu, The New Story of Science, Gateway Editions, Chicago, 1984

⁽110) Tato část navazuje na předchozí čtyři teoretické části, je použitím jejich závěrů na okolnosti, ve kterých se v současné době nachází Češi a Slováci. Místo četných odkazů, které tříští text, ztěžují čtení a ruší souvislost rozborů a myšlenek, je dána přednost tomu zopakovat hlavní poznatky teoretických částí tak, aby nebylo nutno hledat poznámky k předešlým kapitolám a tím ztrácet souvislost podání, nebo odkazů nedbat, a tím ztratit souvislost mezi teoretickými poznatky a jejich aplikací. Druhým důvodem je ponechat otevřenu možnost vydat pátou část samostatně; bez poukazů na teoretické podklady by pak v dnešním kulturním ovzduší doporučení pro národní program mohly znít libovolně, nepodloženš a dokonce bláhově. Z těchto důvodů dochází k občasnému opakování předchozích závěrů

⁽111) Úvod, Politologický sborník, svazek II., vyd. Mezinárodní politologický ústav právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, 1991.

⁽112) Viz úvod k 5. části tohoto pojednání.

⁽113) Americký prezident Clinton během předvolební kampaně prohlásil za nepřijatelné, aby se růst americké životní úrovně zpomalil ze zdvojnásobení za každé čtvrt století na zdvojnásobení za každé století.

⁽114) Podle Oddělení pro vědeckou politiku Čs. strany národně socialistické, Daněček, Gaďourek, Chalupa, Pechan: "Memorandum XI. o volebním boji", březen 1946, Tři roky, vyd. Melantrich, Praha, 1991, str. 316.

⁽115) Shromáždění, které uspořádali v listopadu 1989 chicagští Češi a Slováci na podporu tehdy probíhajícího revolučního zápasu v Praze, bylo ukončeno mohutným zpěvem písně "Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš..."

⁽116) Podle Rostislava.Garguláka, neuveřejněný rukopis z roku 1993.

⁽117) Potud parafráze Gargulákova rukopisu.

⁽118) Jako příklad lze uvést článek jedné americké revue z konce roku 1989, která popisovala podle Sudetendeutsche Zeitung dvojí reakci na otevření hranic: Když se otevřely hranice mezi východním a západním Berlínem, východní Němci zaplavili pornografické obchody; když se otevřely hranice mezi Československem a Rakouskem, Češi zaplavili ve Vídni divadla, koncerty a musea. Jednání východních Němců lze použít jako příklad svobody dělat, co se mi chce, jednání Čechů za příklad svobody dělat, co chci. Od té doby se poměry v České republice při nejmenším vyrovnaly poměrům v Německu.

⁽119) Za zmínku v této souvislosti je postoj židovských odpůrců sionismu: jejich argument byl, že vytvoření židovského státu bude mít za následek neustálé spory o území, zatímco soustředění na obchod a kulturu mezi nežidovským obyvatelstvem je zbavuje tohoto břemene a dává možnosti růstu, rozvoje a vlivu.

⁽120) O nároku národů na vlastní území viz dále část o národním právu na sebeurčení

⁽121) V SSSR vysoce omezená soukromá políčka a zahrádky ("záhumenky") přispěly k výživě obyvatelstva stejným množstvím jako celé zemědělství ostatní.

⁽122) Ve velkoměstech se zahradkářství šíří i do bytů: na římsách, verandách a balkonech se objevují nejen okrasné rostliny, ale i specielní odrůdy užitkových rostlin; největší úspěch mají rajčata a miniaturní pomeranče a citrony. Pokusy se dějí s pěstováním jedlých řas v akvariích vystavených slunečním paprskům.

⁽123) Užitečný a důkladný výpočet ekologických opatření, prováděných nebo plánovaných. je obsažen ve stati "Politika životního prostředí a politické strany ČR" , P. Fiala a M. Mareš, Politologický časopis 1/97, psané ovšem z hlediska stranických programů a nikoliv z hlediska ekologie.

⁽124) Používá se zde koncept kruhového města, vypracovaný pro vysvětlení pozemkové renty. Společnost se organizuje tak, že v jejím centru jsou střediska administrace, kultury a hospodářství; kolem centra jsou obydlí osob, které řídící funkce vykonávají; ta jsou obklopena pásmem, ve kterém je umístěn průmysl a jeho zaměstnanci, a za ním je pásmo zemědělské výroby a těžby surovin. Čím blíže středu, tím je pozemková renta vyšší; proto také ve středu jsou budovy nejvyšší, aby se omezeného a nejdražšího místa co nejvíce využilo. - Promítnut do mezinárodních vztahů, tento model sloužil k vysvětlení mezinárodní politiky XIX. století: státy, kde se průmyslová centra vytvořila, hleděly si zajistit zemědělské a surovinové zázemí jeho obsazováním (kolonialismus), a když byla možnost expanse v tomto směru vyčerpána a pro pozdní příchozí už nebylo místa, došlo ke konfliktu - I. světová válka. Promítnut do celosvětového měřítka v údobí mimopolitické hospodářské centralizace vysvětluje tento model určité stránky poměru Sever-Jih. V mezinárodní dělbě práce se tvoří obdobné "kruhy" - od správních a vládních středisek až po těžbu surovin nebo zemědělství na okrajích osídleného území. Vznik takových středisek financí a vlády ve světovém měřítku jsou tradičně New York a Londýn, také Tokyo a nová podružnější burzovní centra v jižní Asii a v Australii.

⁽125) Memorandum XXIX. Oddělení pro vědeckou politikuk, ze 17. února 1947, vypracovala sekce 01 a 6. Jména autorů u tohoto memoranda jakož i u jiných podobných prací nebyla uváděna, protože už tenkrát jim bylo známo, že KSČ jejich činnost s nelibostí sleduje, a anonymita byla jedním ze způsobu ochrany proti následkům takové nelibosti. Jisto je, že hlavním autorem byl Miloslav Pechan za spolupráce Jiřího Daněčka, Dušana Nováka a dalších, jejich práci koordinoval V. Chalupa. Plné znění memoranda vyšlo v II. svazku faktografie Tři roky, str. 487 a násl., vydal Melantrich, 1947.

⁽126) Červnové číslo jednoho ze čtyř nejčtenějších časopisú v USA (počet čtenárů kolem dva a půl milionu) uveřejnil na čelném místě článek "The Cost of Children" ("Kolik stojí děti") od P.J. Longmana. Podle tohoto článku by vychování tří dětí stálo $4,366,743, zatímco průměrný příjem středostavovské rodiny za stejnou dobu byl $945,000. To znamená, že by bezdětná rodina i bez výdělku "ušetřila" za stejnou dobu (za základ je vzat věk 21 let na dítě) $3,321,743. Časopis nikdy neuveřejnil opravu těchto absurdních čísel. Je to ukázka, jak media manipulují veřejné mínění: málokterý čtenář si dá práci, aby prošel složitými kalkulacemi článku: trvalý dojem ponechá tvrzení, že mít jedno dítě stojí $1,455,581 a je odstrašující, pokud jde o rozhodnutí mít děti.

⁽127) Podle Pracovního řádu Československého zahraničního ústavu v exilu z r. 1953. Používáním tohoto pracovního řádu se Zahraniční ústav stal nejvýkonnější organizací exilu přesto, že mezi členy neměl nikoho z tzv. exilových prominentů. Jako sociologický experiment se skupinová demokracie osvědčila i v obtížném exilovém prostředí. Zkušenost ukázala, že předpokladem úspěchu je oddanost společnému cíli (účelu) a že nejlepší výsledky mají skupny, mezi nimiž se vynoří někdo, kdo se spontánním souhlasem členů má neformální, mlčky uznávanou autoritu - "primus inter pares" nebo kde se tato role přesunuje stejně neformálním způsobem z jednoho člena na druhého podle projednávaného námětu. Tam, kde došlo k řevnivosti mezi silnými osobnostmi, došlo i ke tvoření klik, z kterých ta, která se neprosadila, obvykle skupinu opustila.

⁽128) Viz popis samosprávy , kapitola č. 9.

⁽129) Viz rozbor pluralismu, kapitola č. 12.

⁽130) Tento výklad sleduje úzce studii "Politické strany v demokracii", vydal Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity jako 1. číslo II. ročníku Budování státu, leden 1991.

⁽131) Až do války Severu proti Jihu bylo součástí amerického civilního náboženství přesvědčení, že člověk odkázaný pro své živobytí na námezdní poměr není zcela svobodný a že demokracie nemá budoucnost jako společenství osob odkázaných na mzdu ("a nation of hirelings"). Vítězství průmyslového Severu nad zemědělským Jihem přineslo vznik proletariátu ve smyslu osob trvale odkázaných na mzdu a postupný zánik vrstvy malých podnikatelů a tím změnilo hluboce povahu americké společnosti.

⁽132) Bylo v přizpůsobené formě a rozsahu s úspěchem zavedeno v Mexiku a Argentině.

⁽133) Tento přístup je ve Spojených státech zaváděn jako součást daňové reformy a zastavení růstu byrokracie.

⁽134) Na příklad dlouholeté kouření působí potíže s dýcháním, případně rakovinu plic, jisté druhy chování obecně známé jako šiřitel pohlavních nemocí, obtloustlost v míře, která působí srdeční potíže, a pod. Na druhé straně, právo soukromých pojišťoven odmítat z těchto důvodů pojištění je v USA omezováno.

⁽135) Mimopolitická centralizace, globální vyrovnávání mezd a neokorporatismus - viz kapitolu 31.

⁽136) Oddělení pro vědeckou politiku Čs.strany národně socialistické, Memorandum LVIII. o hospodářském plánování, vypracovala "Sekce 6" 20. února 1948, uveřejněno ve sbírce dokladů Tři roky, str. 636 a 638, vyd. Melantrich 1991.

⁽137) Paměti Ladislava Feierabenda Politické vzpomínky I - Ve vládách Druhé Republiky obsahují na str. 12 až 71 velmi věcný popis, jak surově a bezohledně se jednalo s Československem během a po uzavření mnichovské dohody, a postoj demokracií vůči němu v souvislosti s komunistickým pučem a sovětskou okupací tuto zkušenost opakoval.

⁽138) Do takové situace se dostalo Československo během mnichovské krize, když spoléhalo na Francii, že splní smluvní závazek dodat československé armádě bombardéry, které by umožnily odvetné nálety na německé území. V rámci smlouvy se českoslovenká armáda soustředila na vybavení (výbornými) stihačkami, které jsou v podstatě zbraní obrannou, a byla neschopná provádět protiútoky na německé území. Byl to jeden z důvodů, pro které československé armádní velení hlásilo prezidentu Benešovi, že vojensky je situace beznadějná.

⁽139) Je to úkol těžký, ale ne nesplnitelný. jak ukazuje příklad Polska, které se přes stejný osud (podrobení Německem a Sovětským svazem) definitivně přeřadilo z kategorie malých států do kategorie států střední velikosti.

⁽140) Jako podmínky vstupu do Evropské Unie žádají její představitelé provedení těchto změn v české vnitřní politice: státní správa, soudnictví, vynucování platnosti evropského práva, praxe státní pomoci podnikům, fungování hospodářské soutěže, privatizace bank, restruktulizace podniků, korupce, občanská práva (podle článku Mojmíra Povolného "Špatný start" v Amerických listech z 19. listopadu 1998, ročník IX., č. 23).

⁽141) Je příznačné, že německý výraz pro slovo "otrok" je "Slawe" - odvozenina od pojmenování "Slovan", které pro sebe používaly všechny slovanské kmeny.

⁽142) Jedním takovým ohniskem bylo Brno, které bylo po událostech 17. listopadu svědkem pochodu zatčených vysokoškoláků od sběrných míst (Špilberg, Kounicovy a Sušilovy koleje) městem na vlak, odvážející je koncentračního tábora. Po atentátu na R. Heidricha se v zabraných Kounicových kolejích na nádvoří pod obrazem sv.Václava každodenně odstřeloval určitý počet uvězněných českých intelektuálů jako odveta. Mrtvoly byly naházeny na nákladní auta a odváženy městem; za nákladními auty zůstávala stopa krve po ulicích, kterými projížděla. Odstřelování skončilo až prozrazením parašutistů. Když se jednání o odsunu Němců protahovalo, rozhodli dělníci Zbrojovky vzít věci do vlastních rukou: násilím vytáhali z bytů obyvatele německé národnosti (jejich identita byla známa podle vyvěšování praporů s hákovým křížem) a hnali je pak pověstným "pochodem smrti" za rakouské hranice. Celá akce byla poznamenána řadou ukrutností, kterým se jednotlivcům s české strany jen výjimečně podařilo zabránit.

⁽143) Jak ukazují více než třicetileté zkušenosti ze Spojených států, může každý příslušník menšiny, který neobdrží přijetí na vysokou školu, zaměstnání, o které se ucházel, povýšení, které chtěl, dům nebo byt, o který měl zájem, obvinit a žalovat toho, kdo jeho přání zamítl, že se tak stalo pro příslušnost k menšině, a obviněný musí dokazovat, že tomu tak není. Na druhé straně stejně příslušníci menšin, kteří se dopustili trestných činů a byli pro ně zatčeni, resp. odsouzeni, mohou si stěžovat (a stěžují si), že byli zatčeni pro příslušnost k menšině, zatím co jiní stejní provinilci zatčeni nebyli, nebo že jejich tresty byly přísnější než tresty, udělené osobám jiných příslušností. Prozatím tyto okolnosti vedly k zavedení kvot a k diskriminaci příslušníků skupin, které jako menšiny uznávány nejsou, resp. patří k většině.

⁽144) V. Chalupa, "Připomínky k návrhu ústavy ČSFR", neuveřejněné memorandum připravené pro poslance parlamentu, 1991. Část, týkající se menšin, obsahuje tento úvod:

"Čl.33 a 34.Tyto články postrádají dvě klíčové definice: co je menšina a jaký je rozdíl mezi etnickou a národnostní menšinou. Co je menšina: je 5000 osob, které se při posledním sčítání lidu přihlásili jako "Rusové" menšina? Je něco přes milion osob, které se v témže sčítání lidu hlásili jako "Moravský národ" menšinou, a jakou? národní nebo etnickou? Jsou Chodové nebo Hanáci menšinou (etnickou)?" - Je příznačné pro poměry v tehdejším Československu, že návrh na ústavu nepojednává vůbec o menšinách jiných než národnostních (etnických, náboženských, rasových, sexuálních, osob handikapovaných a pod.). Bylo samozřejmé, že všeobecně platící občanská práva jim poskytují dostatečnou ochranu.

⁽145) Jak obtížný úkol to je, vysvítá z referátu prof. Iana Hancocka z Univerzity státu Texas v Austinu, mluvčího Mezinárodního sdružení Romů, před Komisí o bezpečnosti a spolupráci v Evropě amerického Kongresu z 21. července 1998, zahrnutého do publikace této komise nazvané Romani Human Rights in Europe (Lidská práva Romů v Evropě).

"Před několika lety , když Rómští utečenci před pogromy v Rumunsku přibyli do Německa, byly v Rostoku umístěni do vysokých obytných domů, a pak z nich vyšli a vařili na chodnících a vykáleli se v křoví, a tisk se rozhořčil a konstatoval: "Podívejte se na tyto necivilizované lidi. Neumí žít v pořádném ubytování." Skutečnost je, že v konzervativní rómské kultuře je nepřípustné, aby lidé žili jedni nad druhými. Jedna stránka naší kultury zahrnuje rituální znečištění, a jestli je někdo ve stavu znečištění a žije nad jinou osobu, tato osoba může být také znečištěna, a tak ideálně Rómové budou žít v budovách, které mají jen přízemí.

Za druhé, v rómské kultuře nemůžete mít záchod a kuchyň hned vedle sebe, a tak v zájmu udržení kulturní integrity Rómové v takové situaci vycházeli na ulice vařit a provést jiné úkony. To bylo zcela překrouceno. Rómové byli popsáni jako špinaví, zatímco ve skutečnosti se usilovně snažili být čistými, a tak vznikla znovu situace vzájemného neporozumění.

V naší zemi máme často zprávy v tisku o Rómech v nemocnici a celá rodina a příbuzní přijdou a přeplní chodby a haly a působí administraci všelijaké potíže. To také je kulturní záležitost. Být vzdálen z rómského prostředí je totéž jako být v potenciálně nepřátelském prostředí, a jestli se nemůžete odebrat do rómského prostředí, pak rómské prostředí přijde za vámi, jestli jste v nemocnici, když jste nemocný.

Všechny tyto věci jsou zcela reálné pro Rómy, ale nejsou vůbec pochopeny obyvatelstvem."

⁽147) Papež Jan Pavel II. nazval dnešní civilizaci "civilizace smrti". K tomu nebylo třeba zvláštního genia - to je jasné každému myslícímu člověku, který se dívá se kolem sebe, ne jenom na sebe. Jerry Falwell, vedoucí evangelický kazatel v Americe, řekl, že se Bůh bude muset omluvit Sodomě a Gomoře, jestli hrozně nepotrestá Spojené státy. Rozkladné prvky této civilizace jsou exportovány do celého světa. Z toho plyne odpovědnost proti trvání a růstu smrtících prvků v civilizaci se postavit - ne jenom svým osobním životem, ale i vlivem na řízení veřejných záležitostí.