Asi před půlstoletím, dva uprchlíci před komunistickým režimem debatovali v Paříži o budoucnosti. Jeden z nich tvrdil, že myšlení je stejnou součástí člověka jako trávení, dýchání nebo oběh krve a že vzhledem k nekonečné rozmanitosti vloh je každý pokus potlačit myšlení a vtěsnat lidskou společnost do útvaru mraveniště, a proto i totalitní společnost se musí zhroutit. Druhý namítal, že ani mravenci nikdy nežili tak jako v současnosti, že se zřejmě vyvinuli do dokonalé koordinace ze společenství úplných a poměrně neodvislých jedinců, a že lidské společenství by mohlo jít stejnou vývojovou cestou, a proto totalitní režimy mohou mít úspěch.

Účelem této knihy je (1) připustit, že postmoderní vývoj lidstva může dávat za pravdu druhému názoru, (2) popsat, jak k tomu dochází, (3) doložit, že to není nevyhnutelné, a (3) začít rozpravu o cestách a způsobech jak může lidstvo jít jiným směrem.

Stalo se skoro frází popisovat každý současný stav jako kritický, rozhodující a křižovatku dějin. To je do jisté míry pravda: panta rei, dějiny nestojí, a proto každý jejich krok, každá historická epocha, každá odpověď na jakoukoliv situaci spoluurčuje budoucnost. Ale jsou v tom rozdíly. Pokud takové obraty a změny zůstávají v rámci téže civilizace, nejsou základními změnami. Mocenské přesuny mezi Egyptem, Asyrií, Babylonií a Persií se nedotknuly prvků, které zakládají civilizaci: duchovního podhoubí a uspořádání vztahů nezi lidmi a národy a zásad společenského a hospodářského uspořádání.

Jinou povahu mají změny, které nesou s sebou zničení civilizace a nahražení jejích základních prvků a tudíž vznik nové civilizace. Tento pochod se obyčejně děje v souvislosti s velkými demografickými přesuny. Vzestup Řecka a Říma vytvořil na troskách mezopotámské civilizace novou civilizaci, a když ta podlehla náporu křesťanství a vpádu germánských a slovanských kmenů z východní Evropy, nová, vítězná křesťanská západní civilizace ovládla svět.

Růst nové civilizace je dlouhý a nákladný proces, těžce placený v duchovních i hmotných hodnotách a zejména v lidských životech. Příznaky jeho začátku a postupu nelze nevidět a za předpokladu svobody člověka je možné se mu vyhnout lidským rozumem a vůlí. Takové příznaky jsou rozpoznatelné v současném stavu věcí. Jsou to ohrožení duchovních základů západní civilizace zásadami materialismu; popření mimořádné povahy a poslání lidstva v souboru stvoření a chápání člověka jako stejné, ničím neodlišné části organického i neorganického světa; nevraživost vůči rodině a národu jako přirozeným útvarům lidstva a obcházení státu a jeho nejvzácnější formy - demokracie, nahražení vlády jako kodifikované formy vládnutí řízením jako neformálním a proto nekontrolovatelným způsobem nadvlády; všechny tyto změny na pozadí dalekosáhlých demografických přesunů ohlašují konec cesty západní civilizace.

Jednat v tak složité situaci vyžaduje důkladného porozumění politice. To je účelem této knihy: rozšířit znalost objektivní pravdy o politice, ne vyjádřit subjektivní názor. Hledání pravdy je zaměřeno do minulosti, do současnosti i do budoucnosti a je zde rozděleno do pěti částí, které nejsou vždy zábavné nebo nové.

První část - Jak myslet - obsahuje teorii poznání. Je nutná k porozumění použité terminologie a struktury, ve které jsou poznatky uspořádány; zahrnuje vymezení pojmů poznání, součásti myšlení a zásady vysvětlování. To je nejsuchopárnější část celého pojednání, ale je nutná k porozumění vlastního obsahu knihy.

Druhá část - Jak prosazovat požadavky - podává vysvětlení politiky jako činnosti bytostí nadaných svobodou, t.j. rozumem a vůlí, které jednají, aby dosáhly svých cílů. Vysvětluje zásady účelového myšlení a jeho dva póly, účel a prostředek, a pomocí těchto nástrojů sleduje tvoření účelů, jejich krystalizaci v hnutí, přerod hnutí v politická hnutí a politických hnutí v politické organizace, jejich využití státu pro dosažení jejich účelů a přehled státních forem. Tato popisná část je nezbytně nejrozsáhlejší částí knihy.

Třetí část - Jak hodnotit - určuje všeobecně platná kriteria, t.j. absolutní měřítka, podle kterých posuzovat poznatky shrnuté v předcházející části; jsou to uskutečnitelnost účelů a upotřebitelnost prostředků. Tyto dvě vlastnosti jsou dány vztahem k dvěma pochodům prostupujícím bytí: rozvíjení potenciálů v aktuality (vývoj, rozvoj) nebo jejich hroucení (entropie, úpadek, zánik). Ve své svobodě člověk může mezi nimi volit; může zvolit zánik, i svůj vlastní zánik. Tato kniha sleduje zásadu, že "bytí je lepší než nebytí" jako absolutní dobro: vývoj oproti entropii, rozvoj proti úpadku (stagnace není třetí možností, protože hlavní vlastností existence je změna, a proto trvalá stagnace není proveditelná.

Čtvrtá část - "Quo vadis, homo?" - podrobuje současnou světovou politickou scénu takto zjištěným měřítkům, aby zhodnotila kladné prvky současné civilizace, povahu rodící se nové civilizace a vytlačování západní civilizace silami nové individualistické kultury economického a biologického materialismu. Pojednává také o jejich metodách a síle.

Pátá část - Jak jednat - hledá a popisuje, jestli a jakou specifickou úlohu má v tomto dění český a slovenský národ a jak ji může plnit.

Tam, kde je to vhodné, jednotlivé kapitoly rozšiřují nebo vykreslují důležité náměty poznámkami nebo přílohami.

Kniha je poznamenána více než čtyřiceti lety autorových zkušeností v mezinárodním finančnictví a nese stopy šedesáti let teoretické i praktické účasti v politice, skryté i veřejné, prožité pod dvěma totalitními a třemi demokratickými režimy, jako mladík v demokratickém Československu, jako účastník odboje za Protektorátu, jako vězeň v koncentračním táboře v Německu, jako podílník na politickém životě osvobozené Republiky, jako organizátor illegality, jako uprchlík ve Francii a konečně jako občan Spojených států. Zařazeny jsou také některé myšlenky a upravené části neuveřejněných rozborů, které během let ve spolupráci s ním nebo na jeho popud připravili Jiří Daněček, Ivan Gaďourek, Lubomír Kostrhun, Dušan Novák, Miloslav Pechan, Mojmír Povolný, Oldřich Zajíček a další.

Na konci této složité cesty životem předávám svoje zkušenosti Komenského "národu vyvolenému", Čechům i Slovákům.

DOMOV

OBSAH

1. ROZVRH