|
|
14. SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY
Vedle byrokracie největší vliv na veřejný život mají masové sdělovací prostředky: televize, noviny, časopisy, knihy, rozhlas a film. Otevřené a kritické sdělovací prostředky jsou nezbytné pro možnost svobodného rozhodování. Sdělovací prostředky jsou jednak hlavním zdrojem zpráv, jednak jsou důležitými spolutvůrci národní kultury. Tyto jejich funkce byly podstatně urychlen a umocněny technickým pokrokem a masových sdělovacích prostředků a pokrokem ve znalosti způsobů, jak ovlivňovat posluchače nebo čtenáře: Psychologové a sociologové stejně jako odborníci v prodávání zboží, propagandě a inzerci vědí, že lidé se neřídí rozumovou úvahou, ale mohou být daleko snadněji získáni tím, že se jejich racionalita obejde.
Umělé vzbuzování nespokojenosti ("uvědomování"), přesvědčování lidí, že a proč mají důvod k nespokojenosti a jak ji odstranit, je předpokladem hospodářské i politické činnosti. Masmedia hrají významnou roli tím, že podávají informace o činnosti lidí a událostech doma i ve světě , že informace různým způsobem interpretují a vysvětlují, že porovnávají určité mravní, politické a hospodářské hodnoty a postoje, že předkládají různé názory, problémy a návrhy na jejich řešení.
Sdělovací prostředky jsou zejména v demokratických zemích chráněny mezinárodní zárukou svobody projevu, která znamená svobodu všech sdělovacích prostředků bez vládní kontroly a často i bez civilní odpovědnosti za zprávy. To zaručuje, že sdělovací prostředky mohou uplatňovat stále zdokonalované techniky ovlivňování lidské motivace na pudové i podvědomé úrovni. I výběr hlasů hlasatelů má svou úlohu: jsou vemlouvavé, přesvědčivé, autoritativní, jistící - podle obsahu vysílání případně podloženy vhodnou hudbou, aby nepřipustily k fungování lidskou racionalitu a střízlivost.
Televize
Mezi sdělovacími nejdůležitější pro rychlé, i když krátkodobé ovlivnění největšího počtu jednotlivců ("veřejnosti") je televize. Televize spojením živého obrazu a mluveného slova, podepřeným vědecky propracovaným ovlivňováním podvědomí a používáním nepostřehnutelných podvědomých spouští automatických reakcí jsou s to utvářet ve veřejnosti konsensus, který je těžko ovlivnitelný rozumovými argumenty. Televize tak vykonává vliv, který byl v minulosti vyhražen vzácným, vrozeným magnetismem nadaných řečníků, jakými byli v moderní době Lenin a Hitler.
Protože televize je spojena se zpravodajstvím, už tím, že rozhoduje, o čem, kdy a jak podává zprávy, určuje pořadí i obsah veřejných diskuzí diskusí a ztvárňuje veřejné mínění, aniž by byla vůči komukoliv odpovědna. Objeví-li se na obrazovkách zprávy nebo úvahy o nějaké záležitosti týkající se náboženství nebo jeho představitelů, musí k ní zaujmout stanovisko představitelé církví a náboženských společností, na které pak dále odpovídají komentátoři, sociologové, univerzitní profesoři, filozofové i politici. Jejich výběrem a umístěním v denních pořadech určuje televize výsledky takové veřejné debaty. Stejně je tomu v otázkách vědního a sociologického výzkumu, ať se týkají podnebí, životního prostředí, bezdomovců, zdravotního pojištění nebo hladomoru v Somálsku, občanské války v Jugoslávii a vyvražďování v Burundi. Platí to i o tvorbě veřejného mínění týkajícího se osobností: televize dovede udělat v krátké době z málo známého člověka osobnost celonárodního významu v dobrém i špatném slova smyslu.
Vytváření masové nespokojenosti ve veřejnosti má politické následky: vytvoření politického hnutí, vytvoření příslušné nátlakové organizace a vliv na politické rozhodování.
Předváděním jednostranných záběrů z vietnamské války donutila televize americkou vládu k odstranění vietnamské vlády a posléze ke kapitulaci, i když po vojenské stránce konflikt pokračoval úspěšně; záběry ze Somálska a Burundi donutila americkou vládu k rozsáhlým humanitárním akcím. Příznačnou ukázkou vlivu televize byl osud tabákového průmyslu, když se kampaně proti kouření jako zdravotního problému ujala televize. Během několika týdnů bylo kouření zakázáno na letadlech, ve vlacích, ve veřejných místnostech i na pracovištích, každá krabička cigaret nese varování před následky kouření a představitelé tabákového průmyslu byli podrobeni vyšetřování příslušnou kongresní komisí, že zvyšováním obsahu nikotinu chtěli americkou mládež proměnit v narkomany.
Součástí moci televize je právo vybírat události nebo myšlenkové proudy, kterými a jak se bude zabývat.
Hrůzostrašné obrázky obětí hladomoru a občanských válek v Africe vyvolaly vlnu veřejného soucitu a přiměly americkou vládu (a jejím prostřednictvím světovou veřejnost) k zákroku. Z neméně hrůzných snímků zmrzačených, rozkrájených a spálených obětí potratů a necitelného vyhazování jejich pozůstatků do smetí se v televizi za téměř dvacet let legalizovaného vyhnání plodu neobjevilo nic, ačkoliv počet postižených (v USA celkem už přes 20,000.000), daleko přesahuje počet bezdomovců nebo nezaměstnaných.
Vliv televize a ostatních sdělovacích prostředků je velký tam, kde jsou v opozici proti vládě, ale ještě větší tam, kde politiku vlády podporují.
Nejzřejmější příklad je srovnání způsobu, jakým veřejné sdělovací prostředky informovaly veřejnost o občanské neposlušnosti černošského hnutí a o stejné občanské neposlušnosti hnutí proti legalizaci vyhnání plodu. V prvém případě byly noviny i obrazovky plny obrázků policie, bijící demonstranty nebo vlekoucí je do policejních vozů. Opačný byl postoj těchže sdělovacích prostředků, když šlo o postoj vůči hnutím, která používají občanské neposlušnosti jako nátlaku proti provádění potratů. Ukrutnosti, policie některých měst vůči demonstrantům, kteří blokují přístup ke klinikám specializujícím se výhradně na potraty (zlámané prsty, vykroucené klouby v loktech a ramenou, kopání, bití, ponižující prohlídky zatčených děvčat a žen) by byly dlouho předmětem rozhořčených zpráv, fotografií a komentářů na obrazovkách, kdyby byly namířeny proti skupině, s jejímž programem televize souhlasí; plášť mlčení, kterými je televize i ostatní sdělovací prostředky v tomto případě zahalují, resp. používané termíny, pokud o těchto případech referují, podpora diskriminačních opatření soudních i zákonodárných udržují veřejnost v nevědomosti - a lhostejnosti - vůči činům, které by jinak vyvolaly bouři odporu a vynutily jejich zastavení.
Jiná masmedia
Na působení televizního zpravodajství navazují ostatní formy sdělovacích prostředků, které od televize její hlavní náměty přejímají a rozpracovávají ve formě článků, vědeckých úvah, filmů, divadelních her, videí, písní a návrhů na zákonodárství. Zejména působivá jsou tzv. dokudramata - dramata, ve kterých fiktivní osobnosti a události jsou tak promítnuty na dokumentární materiál a tak se podobají skutečným osobám a událostem, že divákovi splývají v jedno, takže po čase veřejnost ztotožní fiktivní část dramatu nebo románu se skutečností. Pokud tato forma ovlivňování veřejnosti je používána k zdiskreditování osob a názorů, které jsou v televizními a novinovými komentátory neoblíbeny, sdělovací prostředky píší pochvalné recenze, doporučují je čtenářské nebo divácké veřejnosti a případně je na obrazovce předvádějí. Určité neracionální nebo subracionální percepce jsou pak trvalého druhu, i když jsou později nepříznivá tvrzení tiše odvolána nebo vyvrácena.
Na př. v době vietnamské války se vyrojily tucty špionážních románů, v nichž americké tajné služby byly líčeny jako vrahové, padělatelé a vyděrači ve službách vojensko-průmyslového komplexu, zatím co sovětský (později izraelský) agent měl úlohu bojovníka za pravdu a spravedlnost. V utopických románech a detektivkách se objevily mutatis mutandis stejné změny. Obdobné vlny tendenční umělecké tvorby se vynořily kolem atomického odzbrojení, sexuální revoluce, přelidnění, ekologie, feminismu atd.
Manipulace světového mínění a kultury
Nejdůležitější sdělovací prostředky jsou velké obchodní společnosti, které patří mezi největší podniky. Jejich první priorita je a musí být vydělávat peníze, vykazovat zisk, a jako takové jsou chráněny jak svobodou tisku a projevu tak ochranou poskytovanou soukromému podnikání a zásadami tržního hospodářství. Tato dvojitá ochrana spolu s pokračující mezinárodní mimopolitickou koncentrací umožňuje těm, kdo je ovládají, utvářet a přetvářet kulturu v celosvětovém měřítku.
Když došlo ke spojení dvou amerických gigantů na tomto poli, Warner-Disney Corp. a Turner Broadcasting, televizní komentátor PBS 22. září 1995 konstatoval, že tato spojená korporace "proniká do více myslí více lidí než kdokoliv jiný" . "Nikdo nezůstává ovlivněn, pokud nežije v pralese" (" no one not living in the woods is untouched"). Její výroba zahrnuje filmy, časopisy, hudbu, rap, televizi, rozhlas, vědeckou literaturu, beletrii, pornografii, videa, takže je "hlavním výrobcem v oborech zpravodajství a zábavy na světě".
Kde držitelé takových mezinárodních produktů mimopolitické centralizace zkreslují výběr a podávání informací tím, že určují pořadí jejich důležitosti, že informace použitím manipulačních technik v něčím zájmu interpretují a vysvětlují, že porovnávají a zvýrazňují hodnoty a postoje, že přesvědčují o různých názorech, definují problémy a navrhují jejich řešení. umenšují ve skutečnosti svobodu těch, kdo jsou příjemci jejich sdělení. O nich pak platí závěr 4. kapitoly o manipulaci myšlení: "Vyhlídky na nebývalé zdokonalování apelů na nerozumové složky lidského duševna otvírají cestu k psychologické manipulaci takového rozsahu, že subracionální prvky nabudou vrchu a svoboda racionální volby je omezována do takové míry, až manipulovaný člověk se stane spoluúčastníkem na odbourání své vlastní svobody."
Manažeři takové megakorporace mohou změnit administrativně kulturu celého světa prostým oběžníkem. Příkladem je vnitropodnikový oběžník, který "doporučil" zaměstnancům, aby "v zájmu a přesnosti" nahradili slova "pro-abortion"(= pro potraty) slovy "pro-choice" (= pro volbu) a slova "pro-life" (pro život) slovy "anti-abortion" (= proti potratům). Soustavným používáním "doporučených" termínů se změnil slovník na celém světě i podvědomé zabarvení postoje vůči těmto objektům.
Z "politicky správné" mluvy jsou vyřazeny výrazy jako "úchylný, perverzní, nenormální", dokonce i "normální" jako hodnotící pojem: jsou nahrazeny výrazy jako "odlišný", "alternativní", "jiný". To se vztahuje i na fyzicky zjistitelné a změřitelné znaky: na příklad tělesné vady jsou popisovány jako "odlišné schopnosti"; národy s nejnižší životní úrovní nesmějí být popsány jako podvyvinuté nebo nevyvinuté, ale "vyvíjející se" a pod.
Kolem 40% zpráv, které se dovídá posluchač, sestává z informací, které chrlí několik světových tiskových kanceláří a které noviny, rozhlas a televize přejímají. V těchto zprávách jsou informace a ovlivňování nerozeznatelně prostoupeny prvky komerční reklamy a podvědomých impulsů, protože zprávy jsou vybírány a upravovány činiteli, kteří mají zájem na tom "prodat" něco: výrobek, osobu, politický program nebo hospodářský zájem. Výsledek je, že veřejnost ztrácí důvěru ke slovům a informacím, a proto nemá ani možnost se informovaně rozhodovat. (Srv. Lasch, l.c., str.174.)
Předsedkyně britské vlády Margaret Thatcher sílu masmedií zhodnotila po svém odchodu z politiky tak, že když jednou vtisknou veřejnosti určitý obraz politické osobnosti, pak na každém jejím kroku veřejnost nevidí a neslyší skutečnou osobnost, ale zjednodušený obraz, který proň sdělovací prostředky vymyslely, z tohoto vyumělkovaného hlediska pak veřejnost činy skutečné osoby posuzuje a vysvětluje. Tuto uměle vyrobenou osobnost se pak nikdy nepodaří politikovi prorazit a z ní vystoupit. (Margaret Thatcher, "Why America Must Remain Number One", National Review, July 31, 1995, str. 25.)