|
|
22. CÍL POLITICKÉHO ÚSILÍ
Politika je jednání, jehož cílem je zlepšení stavu určitého lidského celku účastí na řízení veřejných záležitostí. Zlepšení je pojem formální, tj. bezobsažný, který znamená přibližování se k určitému chtěnému myšlenkovému obsahu nebo normě, aniž by určoval, jaký tento obsah je. Z úvahy o uskutečnitelnosti účelu plyne, že úspěch politického úsilí odvisí od jeho slučitelnosti a slučitelnosti (compatibility) jeho cíle se zákony bytí. Vzhledem k tomu, že základním rysem bytí je vývoj a že vývoj vyústil v duševno jako nositele vývoje, nejvíce uskutečnitelné je, tj. nejpříznivější předpoklady uskutečnění a trvání má, politické úsilí, které se se směrem vývoje ztotožní. Z tohoto hlediska cílem politického úsilí má být duševní rozvoj určitého lidského celku, jinak řečeno: zlepšení stavu předmětu péče je definováno jeho duševním rozvojem.
Touto úvahou dostává pojem "zlepšení" obsah; cílem, ke kterému má politické úsilí směřovat, je duševní rozvoj a pod zorným úhlem tohoto účelu politicky jednající subjekt má s hlediska uskutečnitelnosti stavět svůj účelový soubor, tj. vyhledávat a hodnotit užitečnost prostředků a hodnotit skutkové podstaty jako užitečné, neužitečné nebo škodlivé. Duševní rozvoj rovněž splňuje požadavek, aby v souladu s tendencí živé hmoty růst byl cíl politického úsilí maximální, resp. optimální; pokud lze ze zkušenosti soudit, duševní rozvoj nemá hranic. Duševní činnost se v kauzálním způsobu nazírání jeví jako jedna z vlastností člověka; měřítkem politického úsilí tudíž jest, zda a jak umožňuje či podporuje duševní vývoj co do jakosti i co do množství.
Jestliže přijetí duševního rozvoje dává určitý obsah cíli politického úsilí, je tento pojem tak abstraktní, jeho obsah tak široký, že z něho není možno odvodit druh nebo směr duševního vývoje z toho jednoduchého důvodu, že ani zkoumání existentního světa v tomto ohledu nedává žádný náznak. Maximum duševního vývoje jako cíl politického úsilí a měřítko politických a hospodářských opatření ponechává otevřenu otázku, jaký je typ, formace duševního života, jaká je kombinace různých duševních schopností člověka, ke které vývoj spěje. V tomto směru je možné mít různá mínění, ale nelze vědecky a s objektivní platností určit, která duševní vlastnost bude určitou skupinu lidí kvalifikovat za budoucího nositele vývoje.
Vzhledem k tomu, že nelze určit, kterými duševními vlastnostmi bude vybaven typ člověka, k němuž vývoj spěje, může politické úsilí jen zajistit volnost působení činitelům, kteří vývoj vyvolávají. Místo určování směru duševního vývoje politické úsilí se musí omezit na to, aby proň zajistilo optimální podmínky, které jsou známy: rozrůznění, výběr, integrace. Činitelem rozrůznění v duševním vývoji je jedinec. Je to způsobeno rozsáhlou bohatostí genetické základny lidstva umocněné tím, že spojení lidí je plodné bez ohledu na příslušnost ke kterékoliv jeho genetické skupině (rase).
Činitelem výběru je zápas na třech rovinách: mezi jednotlivci - členy téhož lidského celku, mezi jednotlivcem a lidským celkem, ke kterému patří, a mezi lidskými celky; uvnitř lidských celků zpravidla soutěží, mezi lidskými celky (dosud) také přímým bojem.
Činitelem integrace je společnost; lidské celky jsou vždy celky učleněné. I společnost se v oblasti kausálního poznání jeví jako výtvor vývoje. Je to organizovaná hromadnost jedinců, t.j. mnoho jedinců, z nichž se utvořily zvláštní orgány pro výkon společných a společenských funkcí. Povaha a ráz společnosti jsou dány jednak povahou jedinců, kteří ji skládají, jednak jejich vzájemnými vztahy, jejich uspořádáním. Jest proto společnost jevem, který se chová jako samostatná zvláštní bytost od jedinců ji skládajících odlišná: povaha celku jest z velké části pořádek, jímž se v něj pořádají jedinci; z jednotlivců samých jakožto jednotek není možno tento pořádek poznávat. Také na společnost se vztahuje platnost zákonů, které platí pro živou hmotu, včetně přizpůsobování jiných společenských celků vlastnímu uspořádání.
Umožnění a uspořádání činitelů vývoje tak, aby přispívali co nejvíce k uskutečnění cíle duševního vývoje, je otázka prostředků politického úsilí, a v té souvislosti bude o nich pojednáno (kapitola 24).