|
|
6. POLITICKÉ HNUTÍ
Chápání politiky jako jednání, chtěného na základě rozumové užitkové úvahy, čili principem svobody, lze s prospěchem doplnit jejím poznáním jako činnosti, určené vzájemným působením vrozených vloh a prostředí, čili principem nutnosti, principem příčin a následků. Sociologie pojímá společnost jako mnohost jedinců,. spojených v různé svazky společenské, které vykládá jako následky jistých příčin.
Stejné příčiny mohou mít u různých lidí různé následky, různé příčiny mohou mít u různých lidí stejné následky. Udeří-li pan Novák pana Novotného, pan Novotný uteče. Ale když pan Novák udeří pana Procházku, pan Procházka mu úder vrátí. I pan Novotný se případně postaví na odpor, jestli předtím vypil několik piv. Některé příčiny, které vyvolávají u člověka nespokojenost, ovlivňují psychologicky stejně nebo obdobně větší počet lidí. Tak vznikají v lidech stejné nebo podobné duševní stavy, popsatelné svým obsahem: náboženské, ekologické, filozofické, atd. Je-li lidí se stejným duševním stavem větší množství, tvoří směr nebo hnutí: podle povahy věcí hnutí náboženské, ekologické, filozofické, umělecké, pro dobré pivo, atd. Takto se tedy následkem příčin vytvoří stejná reakce, stejný obsah snah jistých skupin.
Vznikne-li rozšířený pocit nedostatku nebo nelibosti s existujícím stavem společnosti, jehož odstranění není závislé na jednání jednotlivce, ale na společné akci mnoha příslušníků společnosti, vytváří se jako následek nezbytně skupiny jednotlivců, kteří zamýšlejí odstranit nedostatek použitím jedné z funkcí společnosti - řízení veřejných záležitostí. Z hlediska svobody namísto příčin a následků stejný jev se stává chtěným účelem, výklad o jeho vzniku výkladem souvislosti s jinými účely a jeho uskutečňování se jeví jako opatřování a používání zvolených prostředků. Shodné reakce se jeví jako okolnost, že více volních subjektů má v účelu subjektivní spokojenosti obsahově stejný podúčel zlepšení stavu stejného lidského celku. Protože je obsah tohoto podúčelu objektivně sdělitelný, jsou sdělitelné a objektivně zhodnotitelné i prostředky, jimiž může býti splněn.
Jestliže členové určitého hnutí jsou nespokojeni se stavem věcí ve společnosti, jestliže neuspokojivý stav chtějí napravit a jestliže jako prostředek k nápravě chtějí získat a použít účast na řízení veřejných záležitostí, tvoří hnutí politické, a odsud je jen krok k vytvoření politické organizace.
Pro hnutí je příznačná nevyhraněnost, nepřítomnost pevných struktur, neorganizovanost. To neznamená, že hnutí je beztvaré, amorfní. Jeho členové tvoří kroužky, skupiny, kolegia, poradní sbory, obvykle velmi neformální, obvykle sdružené kolem silné osobnosti, která jim udává směr a tón. (Viz přílohu č.3.) Když hnutí v zájmu výkonnosti přistoupí k dělbě práce, mění se v organizaci.