Vedle politických organizací mají v politickém dění důležitou roli skupiny, které představují určitou část společnosti a hájí její zájmy i v politické aréně - tzv. zájmové skupiny. Podle svého zdroje sounáležitosti existují skupinové zájmy obchodní, dělnické, zemědělské, odborné, sociální, ekonomické, ekologické, feministické, regionální, ideologické, náboženské, etnické, národnostní, menšinové atd. Zájmové skupiny nejsou jen vnitřně spojeny společným zájmem, ale artikulují svůj zájem i navenek a prosazují jej vůči jiným; tuto funkci mají zájmové skupiny společnou s politickými stranami. Když tak činí prostřednictvím státní moci, stávají se nátlakovými skupinami.

Zájmové skupiny vykonávají vliv v každém státním uspořádání. Jsou důležitou částí každého politického systému tím, že vyslovují a seskupují partikulární zájmy ve formě požadavků nebo na podporu systému a jeho představitelů, prosazují určitá státní opatření a navrhují možná řešení. Mohou svými požadavky a postoji k vnitropolitickým problémům ovlivňovat i zahraniční politiku. Mají vliv na mezinárodní vztahy zejména, když mají styky se zahraničními skupinami s podobnou orientací a dohodnou se na společných akcích nebo s nimi vytvoří trvalou mezinárodní organizaci, aby koordinovaly politickou činnost.

Pluralita vytvářená působením zájmových sdružení představuje ohrožení autokratických států zejména v jejich monolitické podobě. Proto totalitní systémy zájmové skupiny integrují do mamutích státem/stranou kontrolovaných institucí a používají je pro vlastní cíle nebo je likvidují. Přesto v autokratických státech dávají zájmové skupiny aspoň omezenou možnost ochrany proti mocenským monopolům vládnoucí politické organizace a jejich představitelé mají na veřejné záležitosti vliv. Dávají jedinci možnost účastnit se veřejného života, aniž by se ho musel účastnit formou a prostřednictvím členství v politických stranách. Vlastní zájem je tak artikulován v té oblasti, ve které je občan připraven se angažovat (jako např. šachista nebo odborář).

V demokracii vytvářejí zájmové skupiny spolu s politickými stranami politický pluralismus, hrají důležitou roli ve volbách, ovlivňují rozhodnutí, kdo bude kandidovat a které otázky budou diskutovány v předvolební kampani. Pokud jejich cílem nebo taktikou není demokracii znemožnit nebo rozvrátit, integrují své členy do demokratického systému. Pluralistická demokracie má tři rysy:

Jeden z hlavních úkolů demokracie je zprostředkování mezi obyvatelstvem a vládou, a to v obou směrech. Děje se tak prostřednictvím k tomu utvořených institucí, jimiž jsou politické strany: volby, tvorba, uskutečňování a prosazování státní vůle . V tomto ohledu mají zájmové skupiny řadu znaků společných s politickými stranami, zejména to, že zprostředkovávají zájmy, a pak postupují částečně společně s politickými stranamai, částečně se samy jako politické strany chovají. Zájmy jsou jak politickými stranami tak i zájmovými skupinami artikulovány a posléze agregovány.. Zájmové skupiny i politické strany přenášejí artikulované a agregované zájmy do politického prostoru tím, že jejich uskutečnění hledají účastí na řízení veřejných záležitostí.

Hlavní rozdíl mezi politickými organizacemi a nátlakovými skupinami je v tom, že politické strany mají za cíl získání podílu na řízení veřejných záležitostí a nesou za své jednání politickou odpovědnost, zatímco zájmové skupiny se také snaží mít politický vliv, usilují o jeho růst a podíl na politické moci, ale politickou odpovědnost nemají. Cílem politických stran stran je především normotvorba, jejíž provádění je svěřeno státním orgánům: parlament a vláda. Naproti tomu akčním polem zájmových skupin a adresátem jejich vlivu jsou ty složky moci zákonodárné (členové a byrokrati odborných výborů a komisí zákonodárných sborů) a členové moci výkonné na úrovni, kde je většina konkrétních politických rozhodnutí připravována (ta část státní administrativy, která bývá pravidelně označována jako politicko-administrativní systém - ministří a ministerstva). Teprve druhořadě se nátlakové skupiny zaměřují na politické prganizace.

Pro politický význam zájmových skupin důležitý je dobový kontext s různými společenskými a hospodářskými prioritami. V obecné rovině mají a měly politický význam především ty spolky, které artikulují hospodářské a sociální zájmy, a kulturní organizace. Vliv nátlakových skupin soustřeďujících se na konkretní požadavky na politický život v jednotlivých obcích a samosprávných celcích je často větší než působení politických stran.

V širokém poli působností zájmových sdružení získávala podstatnější politický význam především ta, která zprostředkovávala hospodářské či stavovské zájmy. Politicko-sociální struktura se postupně vytváří především u politicky nejrelevantnějších sdružení jako podnikatelská sdružení a odbory. Přes odlišnost zájmů, ale také rozdílný způsob vzniku a formování jsou zájmové a nátlakové skupiny výrazem heterogenity zájmů a jejich legální existence je projevem demokratičnosti společnosti v tom smyslu, že v demokracii jejich vzniku nelze zabránit. Ne všechny zájmy docházejí stejného vyjádření v zájmových organizacích. Skupiny prosazující hospodářské požadavky se lépe organizují; stejně tak skupiny malé prosazující speciální zájmy. Na jedné straně stojí malé skupiny speciálních zájmů snadno organizovatelné, na druhé straně skupiny se všeobecnými zájmy, organizovatelné jen obtížně.

Síla a dynamismus nátlakových skupin v demokracii spočívá v tom, že mohou dosáhnout značného prospěchu pro sebe za cenu malé škody jednotlivých členů celkové společnosti. Pro nátlakovou skupinu získat deset milionů dolarů pro sebe, resp. svůj program, je dostatečnou motivací k organizování a činnosti; její úspěch však v desetimilionovém obyvatelstvu znamená další daňové zatížení pouze jednoho dolaru na osobu, a není hospodárné organizovat akci za účelem ušetřit jeden dolar. Zájmy skupin nejsou prosazovány stejně účinně. Některé mají taktické výhody a prostředky: peníze, počet členů, cílevědomé zaměření a kvalitní vedení, jiné mají snadnější přístup k politickému rozhodování a řešení problémů prostřednictvím svých předních činitelů. Mocenský potenciál organizovaných zájmů rovněž hraje roli: do jaké míry jsou schopny dodat či nedodat počet voličů, ohrozit běh hospodářství: odmítnutím vyvíjet významný výkon hospodářský (stávka leteckých dispečerů, železnic), zdravotní (stávka lékařů, hasičů), rozložit společnost násilím (drancování obchodů, zakládání požárů, teror) nebo nenásilně (občanská neposlušnost).

Jen silné zájmové skupiny mají citelný vliv na politické rozhodování a mohou vytvořit vzájemnou závislost s orgány státu. Tyto nátlakové skupiny jsou v trvalé výměně s příslušnými ministerstvy, konkurence je zde alespoň částečně vyloučena. Hlavní nátlakové skupiny se přímo účastní politického rozhodování a jejich představitelé se stávají také obhájci dosažených politických rozhodnutí u svých členů a přejímají odpovědnost/povinnost přenést na členy to, co bylo v jednání s orgány veřejné správy dohodnuto. Nátlakové skupiny, ktdrým stát přiznává privilegované postavení, platí za možnost podílet se přímo na politickém rozhodování tím, že pak musí obhajovat a prosazovat dohodnuté závěry. Na druhé straně stát je nucen částečně obětovat autonomii svého jednání. Pluralitní systém se přetváří v neokorporatismus.

V československých poměrech bylo ukázkou neokorporatismu v komunistickém režimu včlenění jednotných organizací (ÚRO, SČM, JSČZ) do Národní fronty, v pokomunistickém režimu tripartitní komise. V jiných státech (Japonsko, Korea, USA) tento systém vykrystalizoval v tzv. mocenské trojúhelníky, jejichž tři strany jsou tvořeny politiky, kteří prosazující požadavky určité nátlakové skupiny, příslušníky této skupiny a tou částí administrativy, která je pověřena prováděním státní politiky dotyčné zájmové skupiny se týkající. (V USA jedním z nejsilnějších takových trojúhelníků byli kongresníci a senátoři států, ve kterých se převážně pěstuje tabák, tabák pěstující zemědělci a oddělení ministerstva zemědělství, pověřené vydáváním předpisů pro pěstování a výrobu tabáku a dozorem na jejich dodržování.) Všechny "strany" trojúhelníku se navzájem podporují: volení zástupci prosazují zákony (zejména finanční podporu) ve prospěch pěstitelů tabáku a štědřejší příděly z rozpočtu pro příslušnou sekci ministertva zemědělství, pěstitelé tabáku financují předvolební kampaně svých příznivců a byrokrati ve státní správěje administrují ve prospěch pěstitelů tabáku. Korupce politiků a rozhodujících byrokratů je častým zjevem v tomto systému, tak častým, že je skoro jeho neodlučnou součástí. Americký politický život je prostoupen těmito trojúhelníky. Z nich nejmocnější je trojúhelník sociální péče (byrokracie, která má za úkol odstranit bídu, příjemci rozmanitých sociálních podpor a politici z měst, ve kterých osoby pod hranicí oficielně uznaného životního minima tvoří vysokou část voličů) a trojúhelník hájící zájmy osob, zaměstnaných ve veřejném školství. Další takové trojúhelníky jsou v zemědělství (pěstitelé kukuřice, chovatelé dobytka, výrobci mléka a mléčných produktů), v dopravě (železnice, dálková doprava, letecká doprava), v průmyslu atd.

Nátlakové skupiny mohou prosazovat a obvykle prosazují své zájmy (hospodářské nebo kulturní), zcela jednostranně. V moderních demokraciích v procesu politického rozhodování nátlakové skupiny nabyly takového vlivu, že leckdy zatlačily do pozadí vliv občana-voliče i jeho zástupců tím, že jsou sociální, ekonomické a jiné zájmy prosazovány nikoliv prostřednictvím stran a voleb, ale právě působením spolků a organizací.

Členové nátlakových skupin mají dvojí vliv: jako občané a jako členové nátlakové skupiny. Na příklad v československé pokomunistické "tripartitě" nejdůležitější hospodářská a sociální rozhodnutí společně připravovaly stát, zaměstnavatelé a zaměstnanci, takže příslušníci nátlakových skupin zaměstnavatelů a zaměstnanců měli při rozhodování dvojí zastoupení - jako občany je zastupuje stát, ale nadto je zastupuje jejich zájmová skupina, a toto druhé zastoupení nemají občané, kteří k privilegovaným nátlakovým skupinám nepatří. Jakmile dojde společnost do stadia neokorporatismu, mají výhody dvojité účasti na státním rozhodování jen některé skupiny, které pak prosazují své zájmy na úkor občanů, kteří k nátlakové skupině nepatří nebo patří k těm, které státní orgány ke spolurozhodování nepřipouští.