|
|
26. VÝBĚR PROSTŘEDKŮ
Nemožnost rozplést beze zbytku uzel příčinných řetĕzců, jejichž průsečíkem je človĕk, má svou obdobu i při nutnosti volit prostředky k uskutečnĕní cíle politiky, tj. zlepšení životních podmínek určitého lidského celku. Poznatky psychologie o mechanismu volby (rozhodování) jsou proto pro poznání tohoto pochodu užitečné. (
1) Hlavní potíží při hospodářském a politickém rozhodování je přílišný počet určujících prvků problému. Proto přípravou rozhodování je pochod převést je na společného jmenovatele nebo je jinak zjednodušit. Za tím účelem byly vypracovány tyto postupy:Matematická metoda
Matematická metoda převádí různé možnosti na společného jmenovatele kvantifikací různorodých nebo slovnĕ popsaných prvků tím, že každému z velkého počtu činitelů je přičen určitý stupeň závažnosti vyjádřený číselnĕ, např. počtem bodů. Určití činitelé jsou hodnoceni výše než jiní, nĕkteří mají zápornou hodnotu, a jejich vyčíslení určí optimální výsledek - řešení s nejvyšším počtem bodů. U složitého problému je mnoho veličin pro i proti určitému řešení; hromadĕní velkého počtu prvků ve prospĕch určité volby není nejdůležitĕjší. Velký počet kladných prvků neznamená, že součet jejich vah je vyšší než záporných. Praxe ukázala, že převádĕní hospodářských a politických problémů na matematické vzorce nedává dobré výsledky hlavnĕ proto, že kvantifikace, tj.převod prvků na číselný systém, je značnĕ subjektivní a nepřesná, a proto je nespolehlivý také výsledek, dosažený sčítáním a odčítáním nepřesných, přibližných nebo pravdĕpodobných veličin. K opravení nepřesnosti lze kvantifikaci svĕřit různým odborníkům nebo jejich skupinám a jejich vzájemnĕ neodvislé výsledky srovnávat. Pomĕrná libovolnost v početním vyjádření stupnĕ závažnosti umožňuje úpravami v bodování dojít k výsledku, který byl určen předem na odlišném základĕ, zejména předurčen zájmy tĕch, kdo o volbĕ prostředků rozhodují. (
60)Metoda ABC
zjednodušuje matematické metody třídĕním činitelů do řádů podle jejich důležitosti. Jako příklad lze použít hledání nejlepšího způsobu získávání hlasů. Voličstvo je roztřídĕno do tří skupin ("řádů") označených A, B a C, kterým je pomĕrná váha přiřčena jako řádovĕ rozdílná - na příklad 100:10:1 Ve skupinĕ A je pouze pĕt procent všech skupin, ale tĕchto pĕt procent (dĕlníci, zemĕdĕlci, zřízenci a penzisté) představuje 85% hlasů. Ve skupinĕ B jsou skupiny, které patří k tzv. střednímu stavu a tvoří 20% skupin, které představují dohromady 10% hlasů a zbytek ve skupinĕ C, která zahrnuje početnĕ 75% zbývajících různých skupin, představuje pouze 5% hlasů. Nalezením prostředků, jak získat skupinu A, je otázka nejlepšího výsledku voleb témĕř zodpovĕzena; připojí-li se k tomu přijatelné rozmístĕní skupin B, je hlasování občanů skupiny C zanedbatelné.
Paretova metoda
vychází z předpokladu, že rozhodující činitel je jeden nebo nĕkolik málo. V každé přirozené množinĕ jevů jen nĕkolik málo prvků je pro daný problém rozhodujících, ostatní nemusí hodnotící subjekt brát v úvahu. (Paretův zákon). Podle nĕho ke správné volbĕ stačí vybrat mezi prvky problému pouze ty nejdůležitĕjší (podle nĕkterých je pro řešení určité situace klíčový pouze jeden prvek, výjimečnĕ dva anebo tři) a ostatní pominout místo oceňování mnoha prvků podle bodů nebo řádů. Úspĕch rozhodnutí při této metodĕ odvisí od správného rozlišení, které složky problému jsou rozhodující a které jsou zanedbatelné. K odlišování prvků důležitých od ménĕ důležitých je použito matematických metod anebo víceménĕ subjektivního úsudku.
Chyby ve volbĕ prostředků
vyšší úrovnĕ se nedají napravit opatřeními na úrovni nižší; chybná rozhodnutí na úrovni nižší nevyvracejí správnost rozhodnutí na vyšší úrovni, ale mohou zmařit jejich následky. .Při rozhodování a zejména při diskusi smĕšování prvků různé úrovnĕ působí obtíže. Je proto nutné se vyvarovat smĕšování prostředků různé úrovnĕ důležitosti, jinak hodnocené prostředky nemají stejného jmenovatele; proto jejich srovnání může být znemožnĕno a volba se stává obtížnou nebo mylnou pro nepřehlednost posuzovaných prostředků a hodnocení, která jsou nesrovnatelná, názorů, která se míjejí, ponĕvadž probíhají v rovinách různé hierarchie prvků. Pro dobré porozumĕní musí hodnocení probíhat podle vycházet z hierarchie prvků, která představuje řád účelového souboru. (
61)Hierarchie podúčelů (prostředků) je nejúčinnĕjší, když každá rovina obsahuje kolem pĕti bodů. Při vĕtším počtu se ztrácí přehled, protože mozek není schopen vše zařadit do své krátkodobé pamĕti. Při složitém účelovémn souboru se doporučuje uspořádat prostředky hierarchicky: nejprve do pĕti podúčelů, které opĕt obsahují každý až pĕt podrobnĕjších podúčelů atd.
Pro každou situaci, obtíže, úspĕchy je určující jeden nejdůležitĕjší prvek, vlastnost, příčina či okolnost. Proto rozhodnutí, náprava či potřebná zmĕna je definována jedním jediným výrokem o vrchním účelu. Hledání hlavního bodu je nejobtížnĕjší článek rozhodování, protože je nutné jej vyhmátnout z velké řady činitelů. Zde je dobrá intuice velkou pomocí.