Během několika let po triumfu nad svým nejmocnějším nepřítelem, komunismem, v době, kdy demokracie usiluje o přetvoření svých hodnot ve světově platný mezinárodní právní řád, převládající mínění ve světě je, že "západní civilizace" je v rozkladu. Je odsuzována z mnoha stran.

Dochází k široce založenému odmítání tzv. západní nebo křestanské kultury, přestože dala lidstvu v demokracii nejlepší formu vládnutí, v soukromém podnikání nejvyšší a nejrozšířenější míru blahobytu, jakou kdy lidstvo znalo, a v morálce ohled na nejslabší složky lidské společnosti.

Civilizace se otřásá. Celkové zaměření vývoje nevede k větší faktické rovnosti mezi lidmi; vynořuje se společnost složená ze dvou vrstev, v níž menšina (v USA odhadovaná na nejvýše 20%) výhradně požívá výsad bohatství, vzdělání a moci. Ve světovém měřítku je tato disparita ještě větší ( "Neomalený růst" nutí 2,4 miliardy lidí žít v chudobě, ... 358 miliardářů se těší z příjmu, který se rovná celkovému příjmu oněch 2,4 miliard lidí." Jan Bouzek, "Neomalené formy růstu:, Mosty, Bratislava, Praha, Brno, 14.4.1998). V roce 1995 sedm nejvíce zprůmyslověných států kontrolovalo 72% z celkového světového domácího produktu 25 bilionů dolarů. To znamená, že výrobky v ceně jen 28% připadly na 231 států z celkového počtu 238, a i tento domácí produkt byl z části vyroben pro zákazníky z průmyslových států prostředky pod kontrolou nebo ve vlastnictví megakorporací se sídlem v průmyslových zemích nebo ovládaných tamějšími financemi .

Kde lidé nevlastnící výrobní prostředky nemohou zajistit obživu a další žádoucí statky výměnou za svou práci, jinými slovy lidé hospodářsky přebyteční, jsou víceméně nuceni se o to pokusit násilím. Čím více jich je, tím větší je tlak, který k násilí vede: nejprve domácí (vnitropolitické) nepokoje, zhroucení bezpečnosti a pořádku, revoluce, snad občanská válka; později organizované násilí navenek - válka nebo nové způsoby přímého boje - teror, vydírání těch, kdo mají, těmi, kdo nemají. Ve světových rozměrech: střet Jihu a Severu, nevyvinutých zemí proti vyvinutým.

Tyto výhledy jsou známé, jejich hrozivost je očividná, jejich nebezpečí bezprostřední. Přesto se nepracuje na přípravách, jak jim předejít nebo jak se s nimi vyrovnat, zejména v zemích tzv. Třetího světa, kde vlády k řešení nemají potřebné prostředky, i kdyby k němu měly vůli, kterou povětšině nemají. Průmyslové země tomuto vývoji předcházejí dvojím způsobem: politikou vylidňování (skrytě i nezakrytě nuceného) a tvorbou vynutitelného světového řádu, který má rozdrtit hned v zárodku pokusy o násilné odstranění světové nerovnováhy mezi poptávkou a nabídkou. Válka s Irákem - poměrně malým státem - byla předehrou možných podobných konfliktů daleko větších rozměrů.

Recept, který průmyslové země sobě i ostatnímu světu nabízejí, je tzv. kontrola populace, což ve skutečnosti znamená depopulaci. V Číně už je prosazována drastickými násilnými prostředky, které by i malá dávka demokracie smetla. Zastánci depopulace sami usuzují, že nebezpečné spodní proudy v hospodářském uspořádání předstihnou i výsledky depopulačních opatření, které považují za úspěchy. Samozřejmě - protože kořen problému není v počtu obyvatelstva. Je v neschopnosti nedemokratických vlád, v sociologickém vývoji demokracií směrem k elitismu, v automatismu svobodného hospodářství směrem k mimopolitické koncentraci a v selhání mezinárodních struktur se globálními problémy v globálním í lokálním měřítku zabývat. Civilizace je vážně v nebezpečí zhroucení.

Jedinečným znakem současné světové situace, který se nikdy dříve nevyskytnul, je skutečnost, že počet lidí žijících v současnosti překročil celkový počet lidí všech předcházejících generací. V době, kdy lidstvo skoro jednomyslně přijalo demokracii jako formu vlády, spojenou se svobodným podnikáním jako formou hospodaření, a nenásilné metody jako jedinou přípustnou formu zápasu mezi lidmi, je rychlost a rozsah růstu lidstva považován za ústřední otázku jeho budoucnosti. Růst populace vytváří novou biologickou rovnováhu na zeměkouli, ovlivňuje ovzduší i počasí. Kýchne-li jeden člověk, je to zanedbatelné; kýchne-li deset miliard lidí, je to uragán. Totéž platí o všech lidských aktivitách. Jejich rozsah dal zrod pokusům usměrňovat jejich důsledky racionelními zásahy, a tato část se zabývá jejich rozborem a pak jejich zhodnocením. Východiskem takového rozboru je definovat základy vzniknuvších potíží jako poměr mezi potřebami rostoucího počtu lidí a prostředky jejích ukojení, tj. jako otázku uskutečnitelnosti účelu a upotřebitelnosti prostředků.

Účel "ukojení potřeb rostoucího počtu lidí" je účel maximální, resp. optimální, protože jak růst počtu lidí tak růst jejich požadavků je potenciálně neomezený a množství prostředků je omezené, tedy jde o účel, který se konceptuálně jeví jako absolutně neuskutečnitelný; to však neznamená, že není uskutečnitelný částečně. Stupeň jeho uskutečnitelnosti je odvislý od tří činitelů; (1) množství volních subjektů, jejichž účel má být uskutečněn, (2) skladby jejich účelů, (3) množství použitelných prostředků. Tyto tři veličiny jsou navzájem závislé a přitom proměnné, takže jejich vzájemné důsledky je nutno rozebírat tak, že jsou postupně vzaty jako základ a jejich vliv na ostatní je zjištěn.

Vzhledem k tomu, že jde o lidské životy, zdálo by se (a bylo by) přirozené, že se racionelní úvahy soustředí na rozmnožení potřebných prostředků, případně na přesun sledovaných účelů od nákladnějších k méně nákladným (a tím rozmnožení disponibilních prostředků). K tomu nedošlo, resp. pokud k tomu docházelo, pak jen v nedostačující míře. K rozmnožení prostředků se veřejně přihlásila gigantická americká společnost Archer Daniels Midland Company, obchodující se zemědělskými výrobky: Podle své reklamy z roku 1998 se výzkumem i organizačně připravuje zásobovat živinami deset miliard lidí. Stejným směrem se nese výzkum málo známé skupiny vědců, kteří hledají cesty k zlepšení a objevům zdrojů energie; podle nich rozvoj technologie otevírá výhled téměř neomezeného růstu výroby potřebných prostředků a rozvoj technologie je přímo závislý na množství a přístupnosti laciné nebo bezplatné energie. Americké sdružení pro omezení konzumerismu, jehož existence a program jsou prakticky neznámy, je zaměřeno na druhou veličinu určující poměr mezi prostředky a jejich spotřebiteli: sleduje racionelní omezení komzumerismu, t.j. omezení samoúčelného zvyšování spotřeby pod heslem vyšší životní úrovně, a zaměřuje se na promyšlené usměrnění spotřeby směrem pryč od uměle vyvolaného stupňování pohodlí a přepychu na účet přírodních zdrojů.

"Český, rep. slovenský národ dosáhl té civilizační úrovně, při níž se pravidelně objevuje zřetelný pokles populace. Tento zjev je sám o sobě nezdravý a jest příznakem počínající národní degenerace. Podle zkušeností z jiných států (hlavně Francie, Německa, Italie) se ukazuje, že státní zásah, projevující se v záměrné, dlouhodobě plánované populační a sociální politice, může hned v počátcích vhodnými prostředky vymírání národa zamezit. Při nezájmu státu o tuto problematiku se však degenerační progrese stále zrychluje, populace klesá a národ vymírá.

Přibývání nebo ubývání příslušníků národa však nemůže býti posuzováno toliko isolovaně podle ciferního přírůstku nebo úbytku obyvatelstva, nýbrž před jakýmkoliv rozhodnutím o populační politice musí být zjištěno, zda jest daný stav obyvatelstva vzhledem k možnostem obživy a k tlakovému koeficientu (tlakový koeficient je poměr obyvatel jednoho státu k součtu obyvatelů všech států sousedních) nutno hodnotit jako podlidnění, přelidnění nebo ideální stav. Z toho také plyne, kdy jest možno populaci ponechat jejímu normálnímu vývoji a kdy jest třeba se strany státu přikročit k záměrné populační politice. (Může se ovšem také při absolutním přelidnění dojít z názoru, že jest žádoucí snížit přílišnou populaci.) Teprve podle tohoto ohodnocení jest rozhodnouti o intensitě provádění populační politiky."

Určení populační politiky je tedy otázkou složitou, jejíž řešení se liší stát od státu, resp. národ od národa. Naproti tomu se provádí ve světovém měřítku plošná politika depopulace, čili odlidňování, a hlavní směr organizovaného úsilí se soustředil na třetí ze shora uvedených tří činitelů: na počet volních subjektů (lidí).

Proč a jak k tomu došlo je předmětem dalšího rozboru. Přitom je nutné poznatky shrnuté v kapitole 4., zejména v odstavci A-ba mít ustavičně na vědomí, že při používání abstraktních termínů jako fertilita, reprodukce, populace, porodnost, přelidnění a další jde o bytí a nebytí skutečných lidských bytostí jako jednotlivců i přežití nebo vyhlazení lidských celků s různým zdrojem sounáležitosti. Zaměření na odstranění potíží spojených s růstem počtu lidí odstraněním lidí je kombinovaným výsledkem několika činitelů: určitého světového názoru, úspěchů biologie, hospodářských podmínek a strukturálních změn společnosti.

Výsledkem soustřeďování moci byl moderní stát, který na svém vlastním území neměl mocenského soupeře - je svrchovaný. (Války mezi státy byly pokusem o dalším stupeň centralizace moci.) Politika je soutěž o kontrolu státní moci, která se stává prostředkem k zlepšení stavu určitého lidského celku (viz kapitolu č. 5). Průlomem do svrchovanosti státu byl vznik neprávních států (viz kapitolu č.11), ve kterých politická organizace soustředí moc takovou, že se stane nadřazenou moci státní.

Mimopolitická koncentrace je svého druhu odnoží individualismu a zásady, ke které se v šedesátých letech hlásila americká mládež: "Just Do It" ("prostě to udělej") jako výzvě k nedbání jakýchkoliv vnějších norem, jako projevu vzdoru vůči stávajícímu řádu a civilnímu náboženství.

Tento nový způsob vytváření moci soutěžící s mocí státní objevil Mahatma Gandhi v nenásilné masové civilní neposlušnosti; na západ ji přenesl Martin Luther King jako nástroj zápasu o rasovou rovnoprávnost v Americe, která splynula se vzpourou mládeže, zejména studentů, v převratných šedesátých letech. Francouzští studenti tak povalili deGaullovu vládu, čeští studenti vyvrátili komunistickou totalitu, američtí studenti donutili vládu vzdát válku ve Vietnamu, masová vystoupení studentů v Indonésii odstranila diktátorského prezidenta. Tito činitelé šli mimo politiku - nesnažili se dosáhnout moc nad státem, ale šli mimo něj. O dvacet, třicet let později, tito mladiství radikálové obsadili mocenské uzly ve společnosti a uplatnili zásadu tvořit mocenská střediska, která jim dala možnost prosadit mnohé z jejich původních nebo pozdějších ideálů tím, že to prostě udělali mimo demokratické procesy a mimopolitickou cestou. Markantní příklady: V Holandsku je zákonem zakázána eutanázie, ale všeobecně se provádí, protože lékaři zákon prostě ignorují. Stejným způsobem byly prosazeny potraty a sterilizace v zemích, ve kterých byly zákonem zakázány (Brazilie, Filipiny). Stejný postup je používán k rozkladu katolické církve: papežské oběžníky, encykliky a příkazy část kněží i biskupů v západních zemích jednoduše nebere na vědomí nebo i otevřeně se proti nim organizuje; proti tomuto postupu je církevní hierarchie bezradná a bezmocná.

Tak jak rostou technické a organizační prostředky k vytváření moci, roste a zrychluje se soutěž mezi jejich centry, a protože zeměkoule je omezená, není vyloučeno, že některá z politických, kulturních, hospodářských a společenských center splynou v jedno s ambicí ovládnout celý svět a vytvořit světovou vládu, která bude usilovat o odstranění všech skutečných nebo potenciálních soupeřů s pomocí všestranných a vše prostupujících byrokratických sítí a za pomoci biologické manipulace o vytvoření stabilního nebo přesněji řečeno stagnujícího útvaru vedoucího jednolitou všelidskou masu ke štěstí tak, jak štěstí toto centrum definuje.

Po stránce hospodářské je moc soustředěna mimopolitickou centralizací: rozhodování o použití přírodních zdrojů, výrobních prostředků i lidských pracovních sil se urychleně soustřeďuje v rukou mezinárodních a nadnárodních megakorporací, které se ve jménu svobodného podnikání a svobody trhů vymykají účinné podřízenosti kteréhokoliv státu. Ideologické spojení politické svobody se svobodou pohybu kapitálu a práce při odbourávání komunistických režimů otevřelo dveře mimopolitickému pronikání hospodářskému tam, kam mu komunistický režim bránil v přístupu svou vlastní politickou centralizací. Důsledky probíhající koncentrace amerického a světového bankovnictví jsou zatím nedohledné, až na to, že přibližují možnost světové hospodářské krize, jejíž zvládnutí může přesahovat možnosti kteréhokoliv státu nebo států; nadto lze očekávat, že finanční koncentrace brzy přesáhne americké hranice a vytvoří celosvětové soustředění kapitálu.

V souvislosti s hospodářskou centralizací dochází i k centralizaci informací a kultury. Mamutím krokem v tomto směru bylo spojení korporace Time-Warner s konglomerátem Turner Broadcasting. (Viz kapitolu č. 14 .) Pokusy jednotlivých států omezovat tento druh pronikání jsou potlačovány prostřednictvím mezinárodních organizací (NAFTA, GATT, Evropská unie a jiné), které zasahují ve jménu unifikace zákonodárství hluboko do vnitřních záležitostí členských států. Moc a možnost státu jako nástroje občanů k ochraně vlastních zájmů a vlastní kultury je tak odbourávána zevnitř i zvenčí (viz marný pokus Francie omezit vliv amerických medií na francouzskou kulturu, překažený přes GATT poukazem na svobodu trhu, jiné mezinárodní organizace, zejména Evropská Unie, odmítnou přijmout za členy státy, které se před vstupem nevzdají části své svrchovanosti nad vnitřní, zejména hospodářskou a demografickou politikou). Stále důležitější úloha je při tomto pochodu přiznávána tzv. nevládním organizacím mezinárodních rozměrů s milionovými rozpočty dotovanými z vládních peněz (mezi nimi největší je IPPF - International Planned Parenthood Federation -Mezinárodní federace pro plánované rodičovství); jejich původní poradní role se proměňuje v mimopolitická centra moci formou nátlakových skupin, které ve světových rozměrech nivelizují život a kulturu národů i proti jejich platným zákonům (viz dále kapitolu č. 35).

Tato část teorie politiky se zabývá identifikací a rozborem těchto pochodů, nikoliv řešením globálních problémů.. Důvod je jednoduchý a pádný: každý problém se v různých částech světa a v různých myšlenkových směrech projevuje různě, takže diagnoza může být stejná pro všechny, ale léčba tak rozmanitá, že pokus o ni by sotva přesahoval povahu zbožných přání. Proto se toto pojednání, po rozboru jednotlivých činitelů a jejich spojené výslednice, omezí na jejich ohodnocení. Hodnotícím měřítkem pozorovaných jevů, jak vyplynulo z předchozí části, je jejich soulad s duševním vývojem lidstva. Jsou oceňovány podle toho, jak respektují složky vývoje - rozrůznění, výběr a integraci, jak jim napomáhají a v jakém poměru. Z tohoto hlediska se po politické stránce jeví jako kladný činitel demokracie a jako záporný činitel to, co ji poškozuje. Po hospodářské stránce je to smíšená soustava hospodářské svobody spojená s prvky solidarismu. Po stránce mezinárodní je to tvorba mezinárodního právního řádu, založeného na demokracii politické a hospodářské a na sebeurčení národů (viz kapitolu č.36).

Pátá a poslední část Abecedy je soustředěna na možnosti, jak by český a slovenský národ mohly přispět k dalšímu vývoji západní civilizace a lidstva, a i takto omezený cíl je více než odvážný.

DOMOV

OBSAH

29. IDEOLOGICKÉ PŘEDPOKLADY ODLIDŇOVÁNÍ