DOMOV

OBSAH

29. IDEOLOGICKÉ PŘEDPOKLADY ODLIDŇOVÁNÍ

 

30. KULTURNÍ PŘEDPOKLADY ODLIDŇOVÁNÍ

Relativizmus dal příznačné rysy kultuře, která se z něho vyvinula, zejména tím, že relativizoval také hodnotu lidského života. Měřítkem života se stala jeho jakost (66) a jakost života je měřena životní úrovní, určovanou stupněm pohodlí a požitků, které má jednotlivec k dispozici. Tam, kde životní úroveň klesne pod hladinu jakosti života, život ztrácí cenu, je bezcenný, bezhodnotný, nestojí za to, aby byl žit (66).

Takto vystupňovaným jednostranným důrazem na práva jednotlivce je ideologie individualismu v neslučitelném rozporu s civilním náboženstvím (viz pozn. 24) západní civilizace, která spočívá na pletivu jednotlivcových povinnností a institucí, které povinnosti definují a vytvářejí, a tak svobodu volby a sebenaplnění jednotlivce z mnoha stran a v mnoha směrech omezují. Proto individualismus hledí existující "tradiční" (66) civilní náboženství nahradit civilním náboženstvím svým a jeho instituce buď odstranit nebo nahradit.

Překážky

Hlavními překážkami v uskutečňování Akčního plánu pro zalidnění světa ("World Population Plan of Action") Spojených národů jsou přirozený sklon zejména prostých lidí mít děti, podporovaný tradicemi a náboženstvím.

Náboženství

Pokud jde o náboženství, tendence je vyhledat v něm prvky, které podporují program populační kontroly.

Nejmenší vliv vykonává individualismus na islam. V roce 1982 uzavřela AID smlouvu s vedoucím lékařským učilištěm John Hopkins University o provedení výzkumu, jak překonat odpor islamu proti antikoncepčním metodám v Africe, a v roce 1986 poskytla univerzitě 35 milionů dolarů, aby takový program v Africe provedla.

Největší úspěch zatím v tomto směru byl dosažen mezi tradičními křesťanskými církvemi na západě, kde jedině katolická církev svou oficielní naukou odolává, přestože většina jejích teologů učení církve veřejně odmítá a většina věřících je ignoruje.

Křesťanství je normativní soubor neúprosně heteronomní, zejména ve své katolické formulaci. Existence byla stvořena Bohem výhradně z jeho překypující velkomyslnosti; člověk může překonat svou konečnost jenom z Boží milosti, nemůže si ji zasloužit (67); jeho jednání je podrobeno přikázáním, která mu jsou zjevena a na jejichž obsah nemá vliv, i když má svobodu jich neuposlechnout. Křesťanství je soubor povinností, jejich povinnostní subjekt (jednotlivec) nemá proti jejich normotvůrci (Bohu) žádná práva a žádné odvolání. V hierarchii hodnot mají oběti, sebezapírání i utrpení pro správné důvody podstoupené nesrovnatelně vyšší hodnotu než požitek, naopak: požitek (bohatství) má spíše hodnotu zápornou.

Rozpor mezi křesťanstvím a ideologií individualismu je zřejmý; individualismus na křesťanství reaguje záporně ze základních filozofických důvodů. V jednotlivostech se jeho záporný postoj projevuje rozličně. Je zde především odvysvětlování křesťanství a náboženství vůbec pomocí psychoanalyzy nebo jeho vyvracení pomocí vědních poznatků. Jiný přístup je popření jeho jedinečného postavení tím, že je zařazeno jako jeden z rovnocenných projevů transcendentních aspirací lidstva, mezi které patří i nově vzniklá obnovení pohanských mythů (uctívání bohyně Země - "Gaia") a zakládání kroužků provozujících čarodějnictví; příslušnost ke křesťanství je představována jako soukromá volba, preference, která je neškodná, pokud se nesnaží "vnutit" své normy jiným. Konečně je zde snaha přizpůsobit křesťanství zevnitř hodnotám individualismu novými teologickými výklady nebo organizačními změnami. Všechny tyto přístupy mají jeden společný znak: vytlačit křesťanství z politiky a tak je zbavit možnosti prosazovat své hodnoty pomocí státní moci, zatímco individualismus jí k uplatnění svých požadavků používá. (Příloha č. 11.)

Nejen ideovým, ale i organizačním protipólem individualismu je katolická církev, která odvozuje svou hierarchickou organizaci od zjevení a připisuje určitým svým hodnostářům (biskupům, papeži) schopnost autoritativně vydávat, resp. interpretovat ("vázat a rozvázat") normy, týkající se ideové náplně ("víry") a mravů, které dodržovat je povinností všech členů církve. Tato struktura činí katolickou církev jako instituci neproniknutelnou ideologii individualismu; současně ale u jejích členů dosáhl "duch doby" toho, že mnozí z příslušníků církve odmítají poslušnost určitým jejím normám (zejména v oblasti sexuální morálky), že mnozí její teoretikové (teologové) veřejně odporují církevnímu učení a že někteří biskupové tento jejich postoj podporují nebo aspoň snášejí.

Oblíbeným způsobem matení veřejnosti je pojmenování organizace nebo názoru jménem protivníka. Tuto metodu původně ve velkém použíli komunisté, když diktaturu proletariátu uvedli do poválečné politiky pod jménem " lidová demokracie" a pro sebe soustavně používali označení "demokratický" - demokratická fronta, sdružení demokratických spisovatelů, atd. Obdobně protivníci katolické církve se s oblibou označují jako "katoličtí", na příklad sdružení zastávající potraty se jmenuje "Katolíci pro svobodu volby" , organizace prosazující homosexualitu, kterou katolická církev odsuzuje, nese jméno "Katolické sdružení pro lidskou důstojnost", časopis potírající katolickou doktrinu se jmenuje ""Národní katolický reportér" atd. Nejen mezi veřejností, ale i mezi katolíky samými to vyvolává zmatek o tom, co je a co není katolický postoj a co katolická církev vlastně schvaluje, dovoluje a co odsuzuje, a to její vliv podlamuje.

Tradiční pospolitosti

Velkou překážkou přijetí individualistického civilního náboženství jsou společnosti ontologické, založené na společném původu, jejichž zdroj sounáležitosti je příčina, nikoliv volba. Jedinec je jejich částí bez ohledu na svou volbu. V západní civilizaci jsou to dvě biologické společnosti (49): rodina a národ.

Rodina v "tradičním" pojetí trvalého společentví muže a ženy a jejich dětí svým bytím omezuje všechny své příslušníky, i když různým způsobem. Všichni její členové jsou vázáni zásadou solidarity (68) - silnější ke své vlastní újmě podporují slabší. To platí především ve vztahu rodičů k dětem, dokud děti nejsou s to se o sebe postarat, i ve vztahu dětí k rodičům, pokud rodiče už nejsou s to se o sebe postarat, a o sourozencích. Platí to rovněž ve vztahu mezi manžely. Obdobné vztahy, byť ve slabší míře, platí i mezi příslušníky tzv. širší rodiny jako jsou rodiči rodičů a děti dětí, potomci sourozenců i dalších osob vstoupivších do rodinného svazku přiženěním nebo provdáním. Rodina na druhé straně váže děti poslušností vůči rodičům během doby, kdy jsou na ně existenčně odkázány. Normy zvykové nebo i právní přičítají konečnou odpovědnost i konečné slovo otci rodiny, případně manželovi, jako "hlavě rodiny" - uspořádání patriarchální na rozdíl od matriarchátu, který byl a je v oblasti západní civilizace výjimkou.

Začátek rodiny je manželství, slib, kterým se žena a muž vzájemně zavazují plnit rodinné povinnosti. Mezi nimi je také závazek omezit vyžití pohlavního pudu na manžela/manželku, jinými slovy slib vzájemné věrnosti. Je to právě tento závazek, který vyvolává největší nápor ideologického individualismu, protože stojí v cestě svobodnému, tj. heteronomními normami neomezovanému využití nejpřístupnějšího prostředku dosažení vrcholných stupňů rozkoše. Nápor proti rodině jako "vězení" jde dvěma směry: rozšíření pojmu "rodina" na všeliká dobrovolná více méně dočasná pohlavní soužití dvou nebo více osob (69) a oslabení právní ochrany rodiny a z ní plynoucích závazků tak, aby manželská smlouva a její důsledky byly redukovány na úroveň smlouvy , která může být stejně snadno jako jiné smlouvy nebo i snadněji vypovězena a odvolána (usnadnění rozvodu a rozpuštění rodiny dobrovolnou dohodou manželů).

Národ je jiným silným zdrojem heteronomních norem omezujících svobodu volby a sebenaplnění. Vztahy jednotlivce k jeho národu jsou založené na biologickém faktu, že se jednotlivec jako člen národa narodil. Mají tvářnost norem zvykových, právních, někdy náboženských, a ve stupnici hodnot tradičního civilního náboženstvé jsou povinnosti z nich plynoucí kladeny velmi vysoko, někdy na první místo, pravidelně tak vysoko, že povinost bránit bytí a zájmy národa vyjádřené svrchovaností jeho státu je kladena nad zachování vlastního života jednotlivce. (70)

Tato pouta nahražuje individualismus loyalitou k širším, nadnárodním útvarům (evropanstvím nebo světoobčanstvím), občas provázenou projevy odmítání nebo i pohrdání symboly loyality k národu a národnímu státu: veřejným pálením nebo znečištěním státní vlajky nebo státního znaku, ostentativní neúčastí při projevech úcty k národnímu praporu, státní hymně, k představiteli státu nebo (v USA) obvyklému slibu oddanosti státu a národu (71).

Překonávání překážek

Obchodní reklama

Cílem obchodní reklamy je přimět možného zákazníka k tomu, aby koupil nabízené zboží. Toto zboží je nutné mu představit jako příjemné a užitečné, a pokud možno obojí. Proto zdůrazňuje obchodní reklama příjemné stránky nabízeného zboží tím, že s nimi spojuje prožitky sexu, jídla a zábavy (zejména cestování).

K ovlivnění zákazníka používá reklama masové sdělovací prostředky. Jejich většina spoléhá převážně nebo i výlučně na příjmy z obchodní inzerce; to platí v první řadě o televizi a rozhlasu, i pro tisk představuje inzerce většinu příjmů.. Člen západní civilizace je tak neustále bombardován vněmy, které zdůrazňují pohodlí, rozkoš a zábavu, spojení s jeho denními potřebami a jeho zdravím. Neustálé zdůrazňování důležitosti pohodlí a požitku (konzumerismus) ovlivňuje jeho pořadí hodnot: napřed kupuj a užívej, opatři prostředky k tomu nutné, a teprve potom přijdou na řadu hodnoty ostatní, které vyžadují sebekázeň a sebeobětování.

Umění

V západní kultuře velké umění, umění, které se stalo součástí života "obyčejného člověka", se vyznačovalo tím, že sloužilo ideálům: náboženství, národu, svobodě, demokracii, sociální spravedlnosti, kráse. Individualistické umění se vyznačuje tím, že je prostředkem sebevyjádření umělce. Ke svému uplatnění umělec potřebuje, aby jeho vyjádření se lišilo od ostatních a připoutalo pozornost, a ne mnoho nachází širokou odezvu. Na příklad moderní malba a hudba nenachází místo v bytech a domácnostech průměrného člověka; moderní básnická tvorba se málokde nachází v jeho knihovnách. Mnohé projevy umělcova nebo "umělcova" sebevyjádření považuje obyčejný člověk za bizarní. O takových výstřelcích bylo pojednáno v kapitole 29.

Tyto jedinečné projevy sebevyjádření nemají vliv na celkový ráz kultury nebo mají vliv jen přechodný. Kulturu spoluvytvářejí projevy, které jsou přebírány všeobecně nebo aspoň masově .

Mezi ně patří především literatura, a to literatura prostředkovaná masmedii. Masové sdělovací prostředky odbourávají zábrany veřejnosti soustavným zobrazováním počinů, zejména v oblasti násilí nebo sexu, které zvyk, tradice, morálka a náboženství odsuzují jako úchylné, hnusné, zvrácené a odporné. Souloži nepředchází láska, stačí náhodné setkání. Sdělovací prostředky ve všech formách zobrazují mimomanželský pohlavní styk jako normální, v nejlepším případě jako úvod do manželství. Po měsících sexuálního styku prohlásí hrdina (nebo hrdinka) příběhu svému "partnerovi": zdá se mi, že Vás začínám mít rád. Taková jednání jsou představována jako normální a jejich představitelé jako průkopníci a hrdinové, zatímco představitelé tradičních hodnot (zejména katoličtí kněží a věřící) jsou osobami úzkoprsými, pokryteckými a nemilosrdnými - v posledních letech zejména společnost Disney Corporation si oblíbila výrobu televizních seriálů tohoto druhu; z nich nejproslulejší jsou filmy "Priest" ("Kněz") a "Nothing Sacred" ("Nic není svaté"). Tyto seriály byly promítány American Broadcasting Corporation ("ABC - TV), televizní společností, která je jednou z šesti největších amerických televizních producentů a je vlastněna Disney Corp. Jsou články v řadě podobných dramat, počínajících filmem "Jesus Christ - Superstar" a "The Last Temptation of Christ" (Poslední Kristovo pokušení), ve kterém se Ježíši připisuje milostný poměr s Marií Magdalenou, a končí (zatím chystanou) divadelní produkcí na Broadway "Corpus Christi", která popisuje Ježíše a apoštoly jako skupinu homosexuálů a Ježíše a Jidáše jako homosexuální milence..

Šíření těchto postojů dostalo nebývalou posilu výbušným rozšířením nových zrakových a sluchových komunikačních prostředků pro soukromé použití ve formě videokazet a audiokazet a v masovém přístupu k mezinárodním soustředěním elektronických sítí (internetu) nevázaným domácími předpisy a vkusem.

Krajní odrůdou tohoto druhu literatury je pornografie, která "ovládá člověka stále rafinovanšjším způsobem bez ohledu na ženu a dítě, ovlivňuje osobnost mladistvých a svádí je k násilí, sadismu a hledání stále agresivnějších zážitků a podporuje sobeckou snahu po získání rozkoše" (72). V řadě států je omezována pouze pornografie, zobrazující děti, po které je poptávka zejména v Německu, a Česká republika je jejím hlavním výrobcem a vývozcem.(73).

Hudba je účinným prostředkem uplatňování ideologického individualismu zejména mezi mládeží. Liší se výrazně od tradiční evropské hudby. Jejím typickým rysem je déle trvající monotonní rytmus, případně s opakováním téže věty, prolamovaný řezavými a ohlušujícími tóny, který vyvolává skupinovou frenetickou reakci irracionální a nepřátelskou vůči "tabu" kultury, zejména zákazy narkomanie a sexuálních aktivit, vyúsťuje v požívání narkotik a divokém, nespoutanému sexu; oslabuje racionální zábrany, které udržují pohromadě normotvorné celky - rodinu, obec, národ, národní stát, náboženství. Ve svých výstředních formách, spojená s urážlivou a sprostou lyrikou a s akrobacií, prováděnou bizarně oblečenými hudebníky, je to hudba, která "je formou výchovy k ošklivosti a vědomě utvářena tak, aby stimulovala nízké pudy" (New Oxford Review, leden 1998, str. 17).

Německý skladatel Richard Wagner hledal uměleckou formu, která by spojila poesii, hudbu a tanec s výtvarným uměním. Tuto formu našel v opeře, spojující vypracovaný literární děj s vypracovanou hudební skladbou, obojí tlumočené dramatickým vyjádřením prokládaným baletem, s kulisou umělecky ztvárněného pozadí. Opera našla obecné přijetí a na dlouhou dobu se stala vrcholným projevem západní kultury. Nová hudba našla spojení poesie, hudby, barevných efektů a tance rozmnožených o působení na čich plánovaným pořadím voňavek v diskotékách, které vytvářejí "život ohrožující směs únavy, alkoholu, narkotik, ohlušujícího hluku a hudby a psychodelických světelných efektů" (74). Racionalita opery a uměle vyvolaná irracionalita diskotéky ztělesňují protiklad tradičního "civilního náboženství" s civilním náboženstvím novým, které je nahražuje. Kritik G. Parshall shrnul vývoj moderní hudby do dvou vět: "Bing Crosby rozpoutával plameny lásky, Elvis Presley přikládal do rozžhavené peci sexu." Bohatě odměňované a mládeží zbožňované hvězdy nových projevů hudby nerozbíjely tradiční náboženství pouze obsahem, zvukem a předváděním svých písní, ale neméně příkladem svých životů: v přepychu sexuální nevázanosti, orgiích, alkoholu drog a tragických úmrtí, jako vzory života pro mládež, která je zbožňovala, napodobovala a oplakávala.

Vývoj tance vykazuje stejný kontrast jako hudba. Obecnou přízeň ztratily promyšlené lidové i uměle ztvárněné tance (česká a moravská beseda, polonéza, čtverylka) s pečlivě umělecky plánovým řádem pohybů, podřízených celkovému dojmu, a byly nahraženy davem křepčících jednotlivců, který se živelně a výstředně pohybuje, kroutí a klátí. Důraz je na nespoutanosti, nikoliv na celkovém estetickém výsledku, zbavuje jednotlivce kázně, kterou mu tradiční tance ukládaly, ve prospěch uvolnění a implicitní vzpoury proti jakémukoliv řádu.

Mládež

Vedle masových sdělovacích prostředků je hlavním nástrojem šíření nového chápání pohlavního života škola. Vyučování sexuologie jako vědy je pro biomaterialismus stejně důležité jako bylo vyučování marx-leninismu pro komunismus. Začíná už v obecné škole (někdy v mateřské školce) a pokračuje nepřetržitě až do skončení střední školy. Popisuje všechny druhy sexuálních aktivit přírodovědecky, t.j. názorně, a zahrnuje praktická cvičení v používání antikoncepčních prostředků. Vedle důkladného a nehodnotícího popisu všech druhů sexuálních praktik se soustředí na dva cíle: odbourání toho, co sexuologové považují za nezdravé a nepřirozené zábrany sexuálního vyžití (v některých třídách jsou žáci a žačky žádáni, aby popisovali a diskutovali své erotické sny, fantazie a zážitky; popisují a debatují i pozorování intimity rodičů), a znalost způsobů, jak zabránit nebo se zbavit otěhotnění - otěhotnění je prezentováno jako jediné absolutní zlo v pohlavním styku, ještě horší než venerické nemoci. Promiskuita a nevázanost v pohlavním životě mládeže je z vědeckého hlediska sexuologie "pohlavní aktivita" zdravější než ovládání sexuálních impulsů. Učebnice, která uváděla jako nejjistější prostředek proti pohlavním nemocem zdrženlivost a monogamii, byla v kalifornských školách stažena z oběhu. Soud ji prohlásil za protiústavní propagaci náboženství.

Dlouhodobý vliv na kulturu má školství za předpokladu, že existuje povinná školní docházka, že (veřejné i soukromé) školy jsou povinny dodržovat stejné učební osnovy (určované státem nebo organizacemi učitelů) a že tyto osnovy zahrnují hodnoty nového civilního náboženství. Takové osnovy oslabují vliv rodiny tím, že často staví proti sobě autoritu rodičů a učitelů, přičemž učitelé snižují vážnost rodičů poukazy na jejich nedostatečné znalosti nebo náboženské, nacionalistické nebo jiné "předsudky". Učitelé informují děti o "dětských právech", která rodiče nesmějí porušovat tím, že dětem poroučejí, jak se mají šatit, jaký musí mít účes, jaké smí mít kamarády, jaké mají sexuální svobody, že děti trestají, zejména tělesně, že je okřikují, ponižují, jim vyhrožují, určují dospívajícím dětem, kdy musí být doma. (75) Některé školské osnovy porušují soukromí rodiny tím, že ukládají školákům, aby ústně nebo písemně popisovali počínání (i sexuální) rodičů nebo jim zakazují, aby rodičům ukázali určité domácí úlohy nebo školské učebnice (jde zejména o tzv. zdravotní výchovu, kdy jde z velké části o explicitní popisování sexuálních orgánů nebo úkonů, což je "kulturně správný" výraz pro to, čemu běžná mluva stále říká "pornografie").

Učební osnovy jsou také používány k potlačení národního přesvědčení. Zdůrazňují v dějepise, jak se vlastní národ provinil proti jiným biologickým celkům (národům nebo kmenům) porušováním lidských práv jejich členů. Během studené války bylo častou součástí vyučování zdůrazňování tzv. ekvivalence mezi SSSR a USA, t.j. dokazování, že USA jsou stejnými utlačovateli jako SSSR, ne-li horší. Nový dějepis poukazuje na to, jak běloši násilně obsadili velkou část americké pevniny, jak zatlačili Indiány a jak zničili ekologickou rovnováhu, která před příchodem bělochů existovala. Obdobou takové jednostranné sebekritiky v nedávných českých dějinách je způsob, jakým je hodnocen odsun Němců jako ekvivalent zničení československé samostatnosti, okupace země, zničení svobody a soustavného teroru v koncentračních táborech i mimo ně.

Obdobně je oslabován vliv náboženství, zejména katolická církev je terčem. Její dějiny jsou předkládány jako systém křižáckých válek, inkvizice a upalování kacířů; v poslední době k tomu přistoupily výčitky, že katolická církev nebo křesťané vůbec neudělali dost, aby zastavili nacistické vyhubení židů, při čemž jejich možnosti jsou nehorázně přeceňovány a skutečné zákroky nepřiměřeně podceňovány nebo zcela zanedbávány.

Výsledek takové výchovy byl zachycen v knize Allana Blooma The Closing of the American Mind". Podle něho dnešní američtí studenti jsou přesvědčeni, že každý má svoji pravdu. Studenti, kteří přicházejí na univerzitu, si ze střední školy přinesou jistotu, že relativismus je jediná možná základna demokracie. Pluralismus pro takové studenty neznamená koexistenci a civilizovanou soutěž názorů, nýbrž lhostejnost k názorům jiných a spokojenost se svým vlastním názorem. Tolerance pak neznamená jiné mínění nepotlačovat, ale nezajímat se o ně. Velká část tohoto relativismu se vztahuje na mravnost. Sebekázeň v erotice je ztotožněna s útlakem nebo psychologickou nezralostí. Od obecné školy se studenti učili "biologická fakta" všech možných způsobů ukájení pohlavního pudu s tím, aby si sami vytvořili svůj systém hodnot pro využití těchto znalostí. Antikoncepční prostředky a potraty mají často přímo ve škole, bez vědomí a proti vůli rodičů. Orgie a promiskuita jsou výjimkou, ale studenti a studentky si poskytují soulož jako laskavost, úsluhu, které se nepřipisuje velký význam. (76)

Vedle školy určuje kulturu mládeže literatura pro děti. Tradiční literatura zejména v Evropě je představována pohádkami, které používaly středověkého romantismu jako výchovného prostředku: rytíři bojujícím se stvůrami nebo nadpřirozeným zlem (kletbami, kouzelníky, čerty, vodníky) v zájmu princezen nebo spravedlivých králů, a v zájmu dobra vítězili, nebo muži z lidu ("Hloupý" Honza, Kašpárek), kteří přelstili nebo překonali své utlačovatele nebo nadpřirozené protivníky. Knihy pro děti byly proloženy obrázky estetické hodnoty, často tvořené vynikajícími umělci, a v tomto směru děti od malička vedly. Nová kultura předkládá dětem s oblibou grotesky, jejichž hrdinové, často zvířata, jsou přehnaně zkresleni a zaměstnáni tím, že se honí a navzájem mlátí., až sympatičtější nebo slabší konečně zvítězí, a děti je ve svém životě napodobují.

Filozofické odnože

Z kultury doktrinárního relativizmu vyšly dva myšlenkové směry: o dějinném "bodu nula" a o "nevýznamnosti faktů". Podle prvního dějiny nemají význam; nadešlo nové (postmoderní) údobí tak odlišné od předchozích, že minulost ztratila význam a dějiny začínají "od nuly". Podle druhého rozhodující není, jaká jsou fakta, ale to, co o nich ví nebo si myslí lidé; lidé jednají podle svých představ a dojmů, nikoliv podle toho, co sice je, ale o čem neví nebo mají nepravdivé představy. Proto manipulace představ je klíčem k moci. V takové kultuře racionelní rozprava musí být nahražena psychologickou manipulací a odumírání neformálních kontrol autonomních celků, zejména rodin, národa a náboženství, musí být postupně nahraženo rozvětvením byrokratických kontrol do dříve autonomních oblastí. "Zdravý rozum" průměrného člověka shledává, že mnohá její vyjádření jsou mu nepochopitelná a bizarní. (Viz Příloha č. 12.)

Příloha č. 13. Vytlačování křesťanství z veřejného života.

Začátkem roku 1996 oznámilo ministerstvo financí, že bude zahájena výměna bankovek. Na nových bankovkách bude vynecháno dosavadní státní heslo "In God we trust" (Na Boha spoléháme). Toto rozhodnutí bylo později zvráceno hlasováním kongresu.

V únoru 1966 zrušil soud tradiční zákon státu Wisconsin, podle kterého byl Velký pátek státním svátkem. Svěcení Velkého pátku podle soudu představovalo porušení ústavou zaručeného práva na svobodný výkon náboženství.

Každoročně vydává poštovní správa k vánocům zvláštní známky. V roce 1995 byl z těchto známek vypuštěn nápis "Christmas" - vánoce.

Tradičně o vánocích vystavované jesličky smí být umístěny na veřejných místech jen tehdy, jsou-li současně vystaveny symboly jiných náboženství (jde hlavně o židovský sedmiramenný svícen) anebo jde-li o folklor nebo reklamu, to znamená, že současně musí být při nejmenším vystavena americká verze sv.Mikuláše s jeleny a saněmi. Spor o přípustnosti vánočního stromku nebyl dosud rozhodnut.

Zarámovaná desatera, kříže i všechny obrazy s křesťanskými náměty musely být odstraněny z veřejných škol. Žákům se brání v tom, aby do školy přinášeli bible nebo náboženské letáky (oblíbený způsob šíření křesťanství evangelickými a fundamentalistickými církvemi). V úlohách nebo přednáškách nesmí žáci používat výrazů "Bůh" nebo "Ježíš" v náboženských souvislostech; používání v běžné řeči jako "Ježíšmaria" nebo "proboha" je chráněno svobodou projevu.

Stát Louisiana uzákonil, že sexuální výchova ve státních školách musí propagovat, aby pohlavní styk byl odložen až do uzavření manželství. Když byly vypracovány a zavedeny dvě učebnice nazvané Sex Respect and Facing Reality (Úcta k pohlaví a Ohled na skutečnosti), podaly organizace prosazující potraty a organizace homosexuálů žalobu, že tyto učebnice jsou protiústavní. Soudce Frank Thaxton III přikázal, aby knihy byly staženy ze škol, protože pod maskou zdravotnictví vnášejí do škol náboženské zásady, a tak porušují oddělení státu a církve. Jako důkaz uvedl, že učebnice používá slov "duch", "mravnost" a "příroda", která mají náboženský nádech, uvedl jako nepřípustnou větu, že "Člověk je víc než zvíře. Je také tvorem myslícím a duchovním", a varování před pohlavními nemocemi prohlásil za přehnané, protože současná lékařská věda je dovede léčit. ("Book Banning", [Cenzura knih], The Catholic World Report, květen 1993, str. 13 ff.)

V květnu 1998 byl v Lynchburgu presbyteriánský kazatel Phillip Benham zatčen a odsouzen na 12 měsíců (6 bezpodmínečně) pro rozdávání náboženských letáků na chodnících kolem veřejné střední školy.

Toto omezování křesťanství stoupenci nové kultury není omezeno jen na Spojené státy. Fordova nadace za posledních deset let věnovala statisíce dolarů americké protikatolické skupině s provokativním názvem "Catholics pro Free Choice" (Katolíci pro svobodnou volbu), aby šířila v zemích Jižní Ameriky svou teologii, která vyvrací katolická dogmata omezující sexuální styk a prosazuje umělé potraty a homosexualitu, kontracepci a svěcení žen za biskupy.

Uvedené příklady jsou anekdotická evidence z denního tisku a evangelických místních rozhlasových stanic. Viz další příklady v přílohách č. 8 a 12.

Neslučitelnost křesťanství s novou kulturou zdůraznil Pavel R. Ehrlich, jeden z jejích zakladatelů, ve svém hlavním díle Population Bomb (viz poznámku č.90). Ze 175 stránek obsahuje kritiku křesťanství 19 stránek, tj. téměř 11%, z toho 16 stran (72, 73, 75, 84, 128, 129, 130, 131,132, 133, 162, 163, 166, 178, 179, 180) se zabývá odsuzováním katolické církve a návody, jak ji rozložit. Pod karikaturou papeže je citován výňatek projevu Pavla VI. ke Spojených národům: "Musíte usilovat rozmnožit chléb tak, aby stačil pro lidstvo" a tato výzva je popsána jako "nátlak na zvyšování úmrtnosti lidstva".

Příloha č. 12. Bizarnost kultury

Směšné

Pošlete nám své bohaté, své hemžící se, ale důstojné....Socha svobody v New Yorském přístavu nese báseň Emmy Lazarusové. Je to vznešená výzva Ameriky světu, "dej mi své vysílené, své chudobné, své schoulené masy toužící svobodně dýchat, zubožený odpad svých hemžících se břehů" ("give me your tired, your poor, your huddled masses yearning to breathe free, the wretched refuse of your teeming shores)" Na granitové desce newyorského letiště je tato slavná báseň vytesána v žule, ale věta "zubožený odpad svých hemžících se břehů" tam není - byla vypuštěna, aby se někdo necítil ponížen jako "zubožený odpad".

Bůh - slavný bisexuální levičák.... V novém "překladu" bible jsou mimo jiné tyto změny: Otčenáš teď začíná: Naše otče-matko v nebesích... Žalm 63 "Tvá pravice mě podpírá" diskriminoval proti levičákům a je teď "Tvá silná ruka mě podpírá..." Slovo "temnoty" nebo " temný" bylo vynecháno všude, kde znamená zlo, aby neuráželo černochy.

Nedostatečně černá. Maria O'Brien Hylton, dcera černošské Kubánky a otce z poloviny Irčana a poloviny Australana, kterou chtěla zaměstnat právnické fakulta Northwestern University v Chicagu, nebyla přijata, protože jiní profesoři protestovali, že není ani dostatečně hispánského (španělského) původu ani dost černá.

Hledají se: letargičtí učitelé. Dvě profesorky Kalifornské státní univerzity v Chico vznesly protest proti inserátu, kterým univerzita hledala "dynamického třídního učitele", protože mnohé ženy, Asiati a Hispánci jednají skromně a nedynamicky; tudíž inserát byl pokusem získat bílého učitele mužského rodu a diskriminoval proti ostatním. Inserát musel nahradit slovo "dynamický" slovem "excelentní".

To mě bolí víc než sebe. Robert Lee Brock, odpykávající trest ve vězení státu Virginia, došel k názoru, že se dopustil řady zločinů v podnapilosti. Podal proto na sebe žalobu o odškodnění ve výši $5,000.000, protože tím porušil své vlastní náboženské zásady zakazující pití alkoholu, a žaloval stát o zaplacení. (Žalobu prohrál.)

Návrh zákona na reformu sociální péče, která měla omezit počet menanželských dětí, obsahoval větu: "marriage is the foundation of a successful society" (manželství je základ úspěšné společnosti). Věta musela být změnana na "marriage is a foundation of a successful society" (manželství je jeden základ úspěšné společnosti), aby se necítili uraženi ti, kdo mají děti, i když jsou svobodní nebo rozvedení.

Odsuzované

Univerzity nahražují tradiční předměty novými, jako: Vynález heterosexuality a jak si zachovat promiskuitu v případě epidemie (Darthmouth College), Politická stránka předvádění tanců (Swarthmore), Pohlaví a politika resistence: feminism, kapitalism a Třetí svět (Yale University), Feministická kritika křesťanství (Penn University), Křesťanství, násilí a útlak (Brown University), Práce sexu: namáhavost pornografie (University of California).

Odporné

Co uvidíte příště v muzeu. První cenu $34,000 v Turnerově soutěži bujarého umění ("hip art") v Anglii obdržel Damien Hirst za vystavení z kůže stažených mrtvol krávy a jejího telete plujících ve formaldehydu. Na druhém místě byla umělkyně, která předložila porotě dvanáctiminutové video svých tělesných otvorů. - Vítězný sochař vystavoval v galerii v New Yorku sochu mrtvého býka pářícího se s mrtvou krávou; socha musela být odstraněna, když začala hnít a smrdět.

Všechny hořejší případy pocházejí z U.S. News and Report, 12. února 1996. (U.S. News and Report přináší v každém čísle dvě stránky bizarních příkladů "politické správnosti".)

 

DOMOV

OBSAH

31. HOSPODÁŘSKÉ PŘEDPOKLADY ODLIDŇOVÁNÍ - EKONOMICKÝ MATERIALISMUS