DOMOV

OBSAH

30. KULTURNÍ PŘEDPOKLADY ODLIDŇOVÁNÍ

Osou svobodné hospodářské soustavy je trh. Na trhu se setkávají nabídka a poptávka, trh prostřednictvím cen zaručuje rovnováhu mezi spotřebou a výrobou, nejhospodárnější přidělování zdrojů, soutěž vede k snižování cen, zlepšování jakosti a nepřetržitému technickému pokroku. To je teorie.

Obraz světového hospodářství je značně odlišný. Na jedné straně je obrovská nenasycená poptávka po potravinách a průmyslových výrobcích, na druhé straně je nevyužitá výrobní kapacita zemědělských produktů i průmyslových statků, a přesto k vyrovnání nedochází. Příčina: výrobci, zhruba řečeno průmyslově vyspělé státy, nemají použití pro to, co jim zájemci o jejich výrobky mohou nabídnout. Hlavní protihodnota, kterou nevyvinuté země mohou poskytnout, je pracovní síla, a té mají průmyslové země doma přebytek. Vedle práce mohou nevyvinuté země nabídnout suroviny a těla svých obyvatel. Nejde jen o prostituci a prodej dětí pro sexuální účely; existuje už obchod lidskými orgány (pro transplantaci ledviny z Indie do Anglie, živoucí buňky obětí potratů pro lékařské účely, části těla vyhnaných plodů pro kosmetiku atd). Tyto protihodnoty kryjí pouze zlomek nahromaděné poptávky; většina zůstává neukojená, protože výrobci v dané hospodářské soustavě nemohou dodávat výrobky za hodnoty pro ně naprosto nepoužitelné. Výrobci jsou tak odkázáni na ty, kdo jim mohou poskytnout použitelnou protihodnotu - a to jsou jen zase jiní výrobci a jejich pracovní síly. Hospodářský kruh se tak zužuje, v jeho rámci se uskutečňují všechny znaky svobodného hospodářství - zvyšování životní úrovně až k přepychu, technický pokrok, rostoucí spotřeba surovinových zdrojů. Z tohoto kruhu jsou vyloučeny miliony lidí - ve skutečnosti většina lidstva, která - viděno z hospodářského hlediska vlastníků výrobních prostředků - je vlastně zbytečná.

Ve stejném směru působí rozvoj technologie. Svobodný hospodářský systém si vynucuje zlepšování výkonnosti; zlepšování znamená vyrobit stejné množství s úsporou na materiálu a hlavně práci. Zvyšování výkonnosti nese s sebou hromadné propouštění zaměstnanců - dělníků, úředníků i manažerů. Zaměstnání, která sestávala z opakovaných výkonů a přesto vyžadovala určitý stupeň inteligence a značný stupeň odpovědnosti, jako kvalifikované dělnictvo nebo kancelářské síly, mizí a s nimi se zmenšuje střední stav, ke kterému patří. Tento vývoj drtí střední třídu nejdřív v rozvojových zemích, kde je nejslabší, ale i v rozvinutých zemích k polarizaci společnosti dochází hlavně na úkor tzv. střední třídy; vzniká společnosti tvaru přesýpacích hodin: na jedné straně osoby s vysokým příjmem (v USA přibližně 20%), na druhé straně příjmy ostatních vrstev zůstávají nezměněny nebo klesají. První vrstva získává na moci a bohatství, ostatních 80% ztrácí vliv i hospodářské zajištění. Z pokomunistických zemí je rychlý vývoj stejným směrem pozorovatelný zejména v Rusku.)

Mimopolitická koncentrace hospodářské moci, t.j. vlády nad výrobními prostředky, ve velkém je možná jenom, pokud je předcházena nebo provázena tím, že kontroly nad výrobními prostředky jsou zbaveni jednotlivci. Jednotlivec, který vlastní lopatu, kus půdy a sazeničky, tj. minimum výrobních prostředků, se asi může uživit, jakkoliv bídně; jednotlivec, který ani toto minimum nevlastní, je odkázán na práci poskytnutou někým jiným. Souvislost mezi vlastnictvím výrobních prostředků a demokracií byla ve Spojených státech uznávána od počátku. Prezident Lincoln pravil: "V těchto svobodných státech, velká většina nejsou ani zaměstnavatelé ani zaměstnanci. ... neexistuje, aby svobodný člověk pracující za mzdu byl do tohoto stavu vázán doživotně. ... Prozřetelný člověk bez peněz, který začíná ve světě, pracuje dočasně za mzdu, ušetří přebytek, za který si koupí nářadí a kus země, a potom pracuje pro sebe." (Projev k Zemědělské společnosti ve Wisconsinu v září 1859.) V jihoamerických státech, kde domorodé obyvatelstvo bylo vyvlastněno dobyvateli pro velká latifundia, demokracie dosud nezakotvila. Vytvoření skupiny doživotně nájemných pracovníků znamená samočinně rozdělení společnosti na dvě třídy, z nichž jedna má lepší přístup ke vzdělání než druhá, a tak svou nadřazenost upevňuje. Skutečnost, že jednotlivci mohou přecházet z jedné třídy do druhé, na tomto rozdělení mnoho nemění, naopak, může je upevňovat tím, že zbavuje podřízenější skupinu potenciálních vůdců a jejich nadprůměrnými schopnostmi posiluje skupinu nadřazenou. To platí v jednotlivých státech, ale platí mnohonásobně ve světových měřítcích, zejména v zemích s hopodářstvím založeném na zemědělství, které buď neznaly soukromé vlastnictví půdy nebo kde nebyly provedeny zemědělské reformy, jimiž se určité množství půdy jednotlivcům za náhradu nebo bez ní přidělilo. (V českých zemích k tomu došlo v roce 1848.) Ale i jinde proces mimopolitické koncentrace hospodářské moci postupuje masově v rámci automatismu soukromého podnikání.. Tak tomu bylo v Irsku a tak tomu je v současné době v Jižní Americe.

Životnost demokracie je odvislá od míry účasti občanů na politickém dění ve státě, a tato míra je odvislá od skutečného vlivu, který občan na chod státu má. Pro hospodárství platí totéž, jenže tam předpoklady uplatňované v politice neexistují, zejména materiální rovnost, která by obrážela formální rovnost občanů. "Volební hlas" na trhu je měnová jednotka; tudíž ten, kdo má více měnových jednotek má více hlasů než ten, kdo má méně. Součástí materiální nerovnosti je hospodářská nejistota, které jsou vystaveni ti, kdo nemají kontrolu nad výrobními prostředky: jako první a hlavní nesou důsledky hospodářských otřesů, jaké jsou nevyhnutelné při krizích světových rozměrů.

Vyrovnávání mzdové hladiny ve světovém měřítku lze zpomalit, ale za předpokladu globálního svobodného trhu nelze zastavit; střetají se zde zájmy centralizující hospodářské moci s mnohdy neorganizovanou a beztvarou masou lidí soutěžících o omezené pracovní příležitosti. Je zmirňováno tím, že pracovníci z neprůmyslových zemí nemají přístup ke vzdělání a vědomostem potřebným k zaměstnání v technicky náročných podnicích. Laciné pracovní síly jsou proto omezeny na druhy práce méně placené a postupně vytvářejí vrstvu neodborných pracovníků - uklizečky, zemědělští dělníci a jiná zaměstnání, kterým se domácí pracovníci kvalifikovaní pro lépe placená místa vyhýbají. To omezuje pracovní příležitosti a snižuje pracovní odměny pro neškolené domácí obyvatelstvo a vyvolává napětí, které má na stabilitu společnosti záporné účinky. Protože v soustavě svobodného hospodářství není dobře možné pohyb obyvatelstva zastavit, přítomnost zahraničních pracovních sil (v Německu zvaných Gastarbeiters) zvyšuje nerovnováhu mezi poptávkou po statcích a nabídkou práce i ve státech vyvinutých.

Disparita mezi pracovní odměnou v různých oblastech světa vede k masovému (legálnímu i illegálnímu) pohybu obyvatelstva, který se stupňuje, až nabývá rozměrů stěhování národů. Přistěhovalci, zejména představují-li druhou nebo třetí generaci v zemi, mění poměrně rychle její demokratické i kulturní složení a stávají se předmětem diskriminace jako obrany původního obyvatelstva proti zvenku přicházejícím změnám, diskriminace, která nabývá i násilných forem.

V západním politickém žargonu se stále častěji objevuje termín "železný trojúhelník". Je to termín, který pochází z Japonska a popisuje vzájemnou podporu mezi určitou zájmovou skupinou, určitými zákonodárci a určitou částí státní byrokracie. Jeho základní rysy jsou popsány v kapitole 13. o neokorporatismu, jehož základ tvoří. (Příloha č. Mimopolitická koncentrace hospodářství vedla k značnému zvýšení a zesílení těchto útvarů právě pro jejich schopnost obcházet demokracii.

Občané, kteří nepatří k žádné nátlakové skupině některého trojúhelníku, mají menší vliv na zákonodárství, než jim početně přináleží - jsou zde hlavně jako poplatníci, jejichž daně si "železné trojúhelníky" rozdělují. Protože žádný "trojúhelník" není dost silný, aby sympatizující zákonodárci prosadili jeho zájmy, musí zákonodárci jednotlivých "trojúhelníků" mezi sebou uzavírat dohody o vzájemné podpoře, pro které má americký politický slang pojmenování "log-rolling" (válení klády) a německý "Kuhhandel". V češtině by se řeklo "ruka ruku myje". Výsledek je, že je velmi těžké vyrovnat rozpočet, protože zákonodáci jenoho trojúhelníku nemohou hlasovat proti zájmům zákonodárců jiných trojúhelníků, chtějí-li získat jejich hlasy pro přijetí vlastních zákonodárných nebo regulatorních iniciativ. Součet výdajů pak převyšuje součet příjmů, ale na čí účet se má rozpočet vyrovnat? Nikdo není ochoten obětovat své zájmy - a ohrozit svoje znovuzvolení. Soustava "trojúhelníku" je tak zakotvená a silná, že odolá a přežije i rostoucí tlak veřejného mínění.

Kanalizace veřejného života do koryt nátlakových skupin má řadu následků nepříznivých demokracii a příznivých byrokratizaci veřejné správy.

Převaha specielních zájmů. Partikulární zájmy stojí latentně proti společnému zájmu tzv. obecného blaha, tak jak je vytvářen zákonodárným procesem tvorby státní vůle. Železné trojúhelníky obvykle prosazují jednostranně zájmy (hospodářské nebo ideologické), takového druhu nebo spíše v takové míře, že zatlačují do pozadí vliv občana-voliče i jeho zástupců tím, že jsou sociální, ekonomické a jiné zájmy prosazovány nikoliv prostřednictvím stran a voleb, ale právě působením spolků a organizací na byrokracii veřejné správy.

Porušování rovnosti občanů. Členové nátlakových skupin mají dvojí vliv: jako občané a jako členové nátlakové skupiny. Jako občany je zastupuje stát, ale nadto je zastupuje jejich zájmová skupina, a toto druhé zastoupení nemají občané, kteří k nátlakovým skupinám nepatří. Jakmile dojde společnost do stadia "železných trojúhelníků", mají výhody dvojité účasti na státním rozhodování jen některé skupiny, které pak prosazují své zájmy na úkor občanů, kteří buď k žádné nátlakové skupině nepatří nebo patří ke skupinám, které státní orgány ke spolurozhodování nepřipouští. V prostředí mimopolitické koncentrace hospodářství mají skupiny, které představují hospodářské zájmy, zvlášť vlivné postavení. Pro zajištění co největšího vlivu vytvářejí nátlakové skupiny zvláštní instituci - placené odborníky pro ovlivňování moci zákonodárné a získávání výhod od moci výkonné (lobby).

Nevýkonnost vlády. Prakticky každé rozhodnutí se některé skupiny nepříznivě dotkne; proto vláda v politickém systému prostoupeném železnými trojúhelníky se pokud možno vyhýbá změnám; jsou-li některá rozhodnutí nevyhnutelná, usiluje vláda o kompromis, i když jde o stanoviska navzájem se vylučující; a pokud ani to není možné, dává přednost jít směrem nejmenšího odporu, jinými slovy vyhovuje nátlakovým skupinám na úkor mocensky nejslabších složek společnosti.. Mocensky nejslabší jsou typicky budoucí generace, na které stát, snažící se vyhovět všem zájmovým skupinám, převaluje současná břemena a nevyřešené problémy a vytváří patové situace, odkládá rozhodnutí a uzavírá vnitřně protichůdné kompromisy.

Nedůvěra v demokracii. Přesun tvorby státní vůle od orgánů moci zákonodárné, které může občan zvolit nebo odvolat právně určenými pochody, do oblasti moci výkonné, jejíž orgány spolupracují s nevolenými najatými představiteli nátlakových skupin ("lobbying") vede k přesvědčení, že občan je bezmocný, nemá vliv na osud společnosti i svůj, k jeho odcizení ("oni" stejně udělají, co chtějí) a neúčasti na veřejném životě. Přesvědčení, že "politika je špína", že nemá smysl se jí zabývat a že ti, kdo se jí zabývají, jsou a priori podezřelí, je projevem odumírání demokracie a náznakem, že její uspořádání je nefunkční.

Soustředění moci v rukou státu. Úspěch nátlakových skupin vyvolává útlum občanských svépomocných iniciativ. Jakmile se ukáže, že je snadnější vymoci na státu uskutečnění toho, co by jinak občané mohli dokázat sami, proměňují se zájmové skupiny v nátlaková skupiny, ať jde o ochranu určitých druhů zvířat, pěstování etnické kultury, vedení místního školství, sport, zajištění nemanželských dětí, léčba pacienty vědomě zaviněných chorob (následky kouření, špatné životosprávy, promiskuity) a blaho různých menšin. Tak jak občané zaměřují svou činnost k nátlaku na stát místo na svépomoc, úloha státu roste a stát zasahuje do dalších a dalších oblastí, které dříve byly mimo jeho vliv.

Tříštění společnosti. Kde železné trojúhelníky převládly nad občanskou svépomí a samosprávou, veřejný život se stane z velké části bojem všech proti všem o co největší podíl výhod, které může poskytnout stát, to znamená, které může stát vynutit na občanech. Protože výhody, zejména finanční, které má stát k dispozici na rozdělování, jsou omezené a požadavky nátlakových skupin jsou maximální, toto ustrojení veřejného života rozděluje společnost na proti sobě zápasící skupiny, které rozdělení státních zdrojů ztotožňují s pojmem "veřejného blaha", protože pro určení obsahu "veřejného blaha" jiné měřítko nemají. Diferenciace tam nabývá zřetelného vrchu nad integrací - příznak nefunkčního uspořádání společnosti.

Hospodářské důsledky. V politické soustavě s konsolidovanou mocí železných trojúhelníků je zákonodárství odvislé od toho, jak jejich představitelé v zákonodárném sboru dohodnou vzájemnou výměnu hospodářských výhod.. Tato dohoda se ukazuje v rozpočtu zvýšením vydání ve prospěch utčitých skupin nebo snížením příjmů formou daňových úlev pro určité skupiny. Zvýšení výdajů a snížení příjmu je pro tento systém endemické a vyžaduje řešení. Toto řešení spočívá v jednom nebo více následujících opatření:

Všechny tyto metody mají jedno společné: přenášejí zatížení, které výhody pro nátlakové skupiny ve státním rozpočtu způsobují, na ty, kdo nemají dostatečnou politickou moc se proti nim hájit. Jednou ovšem tyto závazky budou muset být uhrazeny - ale pak ti, kteří je vytvořili, už za nalezení úhrady neponesou odpovědnost..

Herbert H. Lee "Názory čtenářů", Times Review, 5. února 1998, LaCrosse, USA:

Jestliže nízká úroveň nezaměstnanosti je způsobena vysokým počtem potratů, pak jiné složky hospodářské prosperity musí být také jeho důsledkem. Tisíce školek a škol nebylo třeba postavit pro tyto miliony utracených dětí, které nebylo nutno živit, šatit a ubydlit, jejich nemoci nemusely být léčeny a jejich narkomanie nebo zločinnost nemusela být vyšetřována a trestána. Připočtou-li se k těmto milionům jednotlivců usmrcených před narozením miliony jednotlivců, jejichž početí se předešlo umělou neplodností, dojde se k závratným částkám, které společnost jejich neexistencí "ušetřila".

Ve skutečnosti tyto částky jsou věnovány žijící generací na zlepšení spotřeby, zdokonalení lidského pohodlí, na zábavu. tedy na zvýšení životní úrovně, na "konzumerismus". Nelze ale mluvit obecně o zvýšení životní úrovně "společnosti"; jenom ti, pro které snížení počtu dětí znamená citelné zvýšení prostředků uvolněných na zvýšení osobní životní úrovně, mají viditelné zvýšení životní úrovně. Rozhodnutí mít děti představuje pro rodinu "ztrátu" příjmu zaměstnané ženy, která zůstala dočasně nebo trvale doma, aby pečovala o dítě, peníze vydané na uživení dítěte, peníze na jeho vzdělání, a podle různých propočtů tyto částky během života rodiny dosahují čtvrt až půl milionu dolarů - ale pouze v případech, kdy příjem rodiny takou úsporu dovoluje. Podle článku "The Real Cost of Raising Kids" (Kolik to skutečně stojí mít děti), U.S.News and World Report z 30. června 1998, náklad na jedno dítě se pohybuje mezi 762,000 dolarů (rodiny s nízkým příjmem) a 1,456,000 pro rodiny se středním příjmem a vyroste až na 2,783, 000 dolarů pro rodiny s vyšším příjmem, tj. příjmem přes 59,700 dolrů ročně. Rodina, jejíž roční příjem je nízký, tj. nepřevyšuje $35,000 ročně, tyto částky neušetří, protože je ze svého příjmu nikdy na děti nemůže vynaložit. Neplodnost prospívá v první řadě těm, jejichž příjmy takovou "úsporu" dovolují, tj. zámožnější části obyvatel. Jejich stoupající spotřeba pak živí výrobu statků, které si tato vrstva obyvatelstva žádá a kupuje, a tak udržuje prosperitu tím, že peníze, které by jinak věnovala na potomstvo, věnuje na statky, které jim reklama ustavičně nabízí. Makroekonomicky jde v obou případech o více méně stejné částky, ale jejich rozložení je různé a skladba vyráběných statků je různá.

Jak funguje takový trojúhelník? Jeho vznik a vývoj popisuje článek, který o vývoji U.S. Fish and Wildlife Foundation - Nadace pro život ryb a zvěře - napsal Rich Lowry v National Revue, únor 1997. Původně šlo o soukromou nadaci, která podporovala rybářské a lovecké spolky; později obdržela grant od ministerstva vnitřních záležitostí. Z těchto peněz postoupila část organizacím, které představují nátlakové skupiny propagující rozšiřování národních parků na úkor zemědělství, růstu měst a průmyslu. Z těchto organizací putují peníze organizovaným skupinám místních dobrovolných spolupracovníků, kteří udávají skutečné nebo podezřívané porušování předpisů na ochranu přírody, zahajují a vedou soudní spory v jejím zájmu a pořádají kampaně pro prosazení ekologických požadavků. Tato síť pak urguje volené představitele, členy státní legislatury a kongresu, aby pro ochranu přírody vydali další zákony a nadto přidělili v rozpočtu větší částky příslušné části byrokracie a tak jí umožnili lépe dozírat na dodržování předpisů, a pomáhá nakloněným kandidátům ve volbách jak finančně tak agitací. Zvolení zákonodárci pak výměnou za podporu zákonodárců hájících jiné zájmové trojúhelníky prosadí zvýšení přídělu pro ministerstvo vnitřních záležitostí; jeho byrokracie z tohoto zvýšeného přídělu zvýší finanční podporu Nadaci pro život ryb a zvěře, ta z nich část převede svým spolupracujícím organizacím, které tak mohou zintenzivnit svoji činnost včetně volební podpory sympatizujících zákonodárců a celý pochod se opakuje. "Železný trojúhelník" je ustaven.

DOMOV

OBSAH

32. VĚDECKÉ PŘEDPOKLADY ODLIDŇOVÁNÍ: BIOMATERIALISMUS