DOMOV

OBSAH

34. MEZINÁRODNÍ PŘEDPOKLADY ODLIDŇOVÁNÍ

Vědomí (ve skutečnosti domnění) vlastní všem, kdo jsou si jisti, že od uskutečnění jejich plánů je odvislé zlepšení lidstva nebo jeho záchrana, případně záchrana přírody a života na zemi, dodává samozvaným manažerům budoucnosti bezohlednost a povýšenost vůči mravním i právním normám, které jsou v cestě provedení jejich ideálu. Takové normy jsou buď obcházeny nebo odstraněny (elitismus), a mimopolitická koncentrace hospodářství řízená západními liberálními elitami to umožňuje.

Mezi stoupenci a šiřiteli hnutí vzniklo jeho pojmenování jako "sametové spiknutí", založené na objevu nového druhu zápasu o moc: naprosté opuštění dosavadního světového názoru a jeho nahražení novým u kritického počtu jednotlivců, kteří mají moc dostatečnou k tomu, aby změnili radikálně kulturu společnosti prostřednictvím sítě sestávající ze skupin (sítí) takto uvědoměných jednotlivců. Tato síť sítí tvoří "integrovavanou segmentovanou polycentrickou síť" jako držitele moci dosud v dějinách nevídaným a neporazitelným. Taková síť sítí nepotřebuje organizovat své složky; všechny sítě jsou svázány stejnou vidinou nové světové struktury. Tato vidina je jejich zdrojem sounáležitostii spolu se zavržením starého "paradigmatu" (paradigm znamená v této souvislosti víc než světový názor; je nejen soubor názorů na svět, minulost a lidstvo, ale také a předně soubor zásad, z kterých byl světový názor vytvořen; nový paradigm znamená soubor zcela nových zásad, a kterých vyplývá zcela nový pohled na svět, minulost a lidstvo, a z tohoto nového pohledu pak je autonomně vyvozen nový program pro budoucnost lidstva s novou strukturou kultury, hospodářství a politiky). Organizováním by integrovaná segmentovaná polycentrická síť ztratila své výhody: nepostižitelnost a pružnost. Nepotřebuje mít členy - jakožto hnutí nemá členství, jenom neformální přináležitost, účast na aktivitách, sloužících nové striktuře lidstva, jeho stoupence identifikuje dostatečným .zpsobem. Jeho stoupenci "jsou nepostižitelní a přesto přítomní všude, v nejrozmanitějších kruzích, institucích a dokonce v církvích a odvozují svou moc z koalicí, kombinací talentů a kontaktů" a mají, podle ocenění vlastních mluvčích, "neformální dskupiny novátorů v agenturách Kongresu a zejména v byrokraciích vlády , kde jsou s to obdržet financování svých projektů a zdání oficiálnosti. "Nepotřebují komplikovat vlastní úkol zakládáním nových institucí. Existující instituce slouží báječně jako startovací základna pro nový paradigm, mezi nimi zejména různé agentury Spojených národů", protože ty prakticky nejsou nikomu odpovědny. Stoupenci nové struktury lidstva zajistí spolupráci agentur SN a soukromých organizací, kde mají vedoucí postavení, a z této vzájemné spolupráce roste obdoba "železných trojúhelníků": agentury SN dávají (pod pojmenováním "nevládní organizace) punc oficiálnosti soukromým organizacím, umožňují jim účast na tvorbě vůle SN a pověřují je různými úkoly v členských státech, i když k tomu nemají právo; soukromé organizace financují různé projekty nového světového pořádku z fondů velkých, hlavně amerických, nadací, a podporují ve volbách svým vlivem, zejména v mediích, kandidáty, kteří pak hlasují pro finanční i politickou podporu Spojených národů při debatách o rozpočet; zde jde o částky dosahující ročně miliard dolarů.

Přesvědčeni o nutnosti zachránit lidstvo od katastrofy svého růstu příslušníci elitistického ideologického hnutí sledují svůj cíl oddaně, fanaticky, nadšeně a neúprosně. A vysocí úředníci Spojených států se svými zahraničními hosty, kultivovaní, v přepychu žijící, jemnocitní a anonymní gentlemani a dámy zasedají v luxusních konferenčních místnostech vládních úřadů a prvotřídních hotelů, aby při hostinách s bezvadnou obsluhou chladně debatovali a rozhodovali, kde, kdy a jak předejít nebo zničit početí masy lidských bytostí: ne milionů, ne desítek milionů, ne stamilionů, ale miliard, podle jejich vlastních odhadů snad čtyři miliardy, lidí, kteří by přišli na svět do poloviny příštího tisíciletí nebýt klidně plánovaného a neústupně prováděného zásahu západních elitistů. Jejich oddanost tomuto projektu záchrany přírody a zlepšení lidstva není zmenšena tím, že jim nese velké výhody společenské i finanční: v držení klíčových pozic a v kontrole bilionových částek mohou se navzájem odměňovat jak vzájemnou podporou v kariéře tak hospodářskými výhodami, které aspoň pro ně uskutečňují cíl zápalné ideje svého hnutí, jak ji definoval prof.Ehrlich (viz předchozí kapitolu): mají zajištěny zdroje k blahobytnému životu ve zdravém přírodním prostředí, ve kterém se mohou hlavně zabývat sexem jako převládající, důležitou a výsostně příjemnou rekreací (příloha č. 22) Ve srovnání s touto promyšlenou politikou odlidňování miliard životů blednou "pouhé" miliony obětí totalitních režimů i světových válek: kam se hrabou Hitler a Stalin?

Přechod elitistické ideologie od civilního náboženství k oficielní státní a mezinárodní politice se udál v několika významných etapách. Prvním bylo převzetí jejich ideologie komisí pro rodinu, kterou ustavil prezident Nixon a které předsedal guvernér Rockefeller. Komise, do které byli vybráni mnozí představitelé nového pohledu na hodnotu života, redefinovala pojem rodiny, začala cenit lidský život podle "jakosti" a byla první státní institucí, která oficielně odsoudila "populační explozi", skutečný to triumf lidské vynalézavosti, úžasné vítězství ducha nad hmotou, jako katastrofu, kterou je nutno napravit odlidněním. Přestože její závěry byly zamítnuty jak prezidentem Nixonem tak americkým kongresem, byly uveřejněny a staly se poměrně rychle součástí nového civilního náboženství, které elitisté šířili. V roce 1973 rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu legalizovalo potrat. Další postup je podrobněji popsán v kapitole č. 14: v roce 1974 vydání tajného memoranda NSSM 200, které doporučilo politiku odlidňování zamířenou především na státy pro Ameriku hospodářsky a vojensky strategicky důležité, a o rok později memorandum NSDM 314, které sice tajně, ale oficielně udělalo z odlidňování ústřední bod americké světové politiky. Od té doby byla americká byrokracie na všech úrovních pochopitelně obsazována osobami, které svým smýšlením souhlasily s elitistickou ideologií nebo při nejmenším si nemohli dovolit jí odporovat.

Odlidňování ve světovém měřítku bylo neúnosné jako politika jednoho státu, jakkoliv mocného; bylo nutné je zglobalizovat. Na přání Spojených států byl při Spojených národech vytvořen UNFPA, populační fond, jehož hlavním cílem je "kontrola populace". Vytvořením této instituce se odlidňování stalo oficielní politikou Spojených národů, do které se zapojily ostatní agentury OSN a mezinárodní organizace pro "plánování" populace a pod hospodářským vlivem USA také Světová banka a Mezinárodní měnový fond, instituce vytvořené pro zcela jiné účely, ale přeměněné na nástroje populační politiky. Zde také byla mezinárodní byrokracie na všech úrovních obsazována osobami, které svým smýšlením souhlasily s elitistickou ideologií nebo při nejmenším jí neodporovaly, až na to, že tento pochod proběhl mnohem rychleji a důkladněji než v USA; vedoucí funkce jsou často obsazovány osobami, které pro svůj rozhodný mravně relativistický, depopulační a globalistický postoj byly poraženy v domácí politice svých států.

Připisovat tyto změny zákulisním spiknutím židů, zednářů, a jiných tajných organizací je naivní a nepravdivé; je pravda pouze, že původci změn usilují o skutečnou moc, ne o věhlas; vyhýbají se veřejnosti a dávají přednost anonymitě. Veřejnost neví, kdo vyjednává mimopolitické centralizování průmyslu, financí, medií. Veřejnost neví, kdo má moc podpokopat národní měny a přivést hospodářství celých států do úpadku nebo je rozvinout. Veřejnost neví, kdo rozhoduje, jaký životní styl a hodnotový systém media vychvalují a rozšiřují a který opomíjejí a zesměšňují. Veřejnost neví, kdo zasedá na rozličných výborech a komisích mezinárodních a světových organizací a připravuje akční programy, které jsou pak prováděny mezinárodními byrokraciemi, ačkoliv nebyly nikdy podrobeny hlasování občanů nebo schváleny demokratickým procesem. Veřejnost neví, kdo přesunuje mezinárodní instituce od jejich úkolu integrovat národy a státy a zaměřuje je k cíli nahradit státní svrchovanost a odstranit kulturní rozmanitost národů. Anonymita zaručuje imunitu a osvobozuje od odpovědnosti.

Program těchto gigantických rozměrů vyžaduje stejně gigantické finanční zdroje. Část jeho financování byla popsána v kapitole č. 34. Tam je uvedeno, jak Populační fond Spojených národů prosazuje a koordinuje kolem 2000 kontrolních programů s ročním nákladem přes 100 milionů dolarů (v roce 1983 122.7 milionů) a jak ve své zprávě o populaci za rok 1991 žádal o zdvojnásobení příspěvků na globální financování antikoncepčních prostředků z 4.5 miliard na 9 miliard dolarů; jen tak bude schopen snížit porodnost v zemích třetího světa ze současných 3.7 dětí na 3.3 do roka 2000.

Prostředky, jimiž jsou státy nuceny přijmout a provádět odlidňovací politiku, lze rozdělit na tři vzájemně se proporující druhy: finanční, zahraničně politické a vnitropolitické.

Když vlády těchto chudých národů žádají o pomoc, západní státy a mezinárodní instituce, na kterou se obrátí, jim pomoc odepřou, pokud nepřimějí svoje obyvatelstvo, aby se vzdalo nejzákladnějšího "práva", které příroda dává každé živé bytosti a které je hlavním znakem života: schopnost mít potomstvo. V tomto světě chudoby dobře placení mezinárodní byrokraté chladně zaznamenávají počet porodů a množství antikoncepčních prostředků vesnici po vesnici, aby určili, jestli jejich obyvatelům bude přiznán nebo odepřen podíl na zahraniční pomoci poskytnutné jejich vládě.

V roce 1968 vláda Thájska odmítla nátlak delegace Světové banky zavést odlidňovací program. Od té doby byly Thájsku odmítány jakékoliv půjčky, všeobecná hospodářská pomoc i podpora rozvojových projektů jak od AID tak od Světové banky. Přesvědčování pokračovalo, až v roce 1974 vláda svolila zavést program populační kontroly výměnou za 300.5 milionů dolarů podpory od AID. Ihned nato Světová banka zapůjčila Thájsku dalších 700 milionů dolarů a Spojené státy povolily 100 milionů dolarů ročně pro vojenskou a hospodářskou pomoc. Thájsko za to zaplatilo poklesem porodnosti na polovinu. Jeho ministerstvo zdravotnictví vytvořilo "nevládní" organizaci s odbočkami ve více než 16,000 obcí. Tato organizace používá média k tvrzení, že nízká životní úroveň je zaviněna vysokou porodností a pořádá soutěže v nafukování kondomů a závody ve sterilizaci mužů při národních slavnostech, kdy místní nebo pojízdné laboratoře provádějí vazektomii veřejně (americká výchovná televize PBS promítala v únoru 1998 snímky takové slavnosti včetně vazektomií v programu "Funniest Family Video" - "nejlegračnější rodinné video"). Neplodné rodiny mohou najímat bufalo pro práci na rýžových polích za poloviční cenu, dostávají

od vlády za zemědělské produkty cenu o třetinu vyšší než cena na trhu a mohou nakoupit zemědělské potřeby (hnojivo a pod.) za ceny o třetinu nižší než cena pro ostatní.

Podrobnosti podobných jednání se zřídka dostanou na veřejnost, a pokud se dostanou, pak spíše nedopatřením. Tak na římském zasedání WFS (World Food Summit - Světový sumit o potravinách) varoval mluvčí Spojených států Glickman, že "v době omezených zdrojů Spojené státy jsou pohotovy vypomáhat těm národům, které prokáží politické odhodlání nutné k tomu, aby zajistily rovnováhu mezi obyvatelstvem a potravinami". Představitelka Guatemaly Mrs. Wilson veřejně poukázala na to, že podobnými dvojsmyslnými a zahalenými hrozbami západní vlády přiměly při různých mezinárodních setkáních křesť«anské a islámské státy, aby ustaly ve svém odporu proti odlidňovací politice Spojených národů.

Vedle odmítnutí finanční pomoci vykonává nátlak na státy i odmítnutí zdravotní pomoci. Tento druh nátlaku je velmi účinný v Africe, která je zaplavena různými nakažlivými nemocemi: malárie, souchotiny, AIDS, spalničky a nemoci, specifické pro Afriku. Uganda je jedním ze států, které v důsledku těchto epidemií mají vysokou úmrtnost. Potřebují naléhavě očkování, antibiotika a běžné léky; místo nich dostávají od západních organizací záplavu antikoncepčních prostředků a školení v
provádění potratů.

V ojedinělých případech zasáhly do členských států přímo agentury OSN. V roce 1996 zjistila oficielní vládní komise ve Filipinách, že protitetanové injekce dodávané WHO (Světovou organizací pro zdraví) maají přimíchány chemikálie, které znemožňují nebo přerušují těhotenství. Stejně "upravené" protitetanové injekce ze stejného zdroje byly objeveny i v Mexiku.

Zásahy do vnitřní politiky zahrnují plány vyvolat místní ideologické hnutí podle poměrům přizpůsobeného vzoru, který se tak osvědčil v USA (viz "Příprava" na počátku této kapitoly). Cílem je vždy neomezená legalizace chirurgických potratů, protože jsou největším protikladem "tradiční" etiky. Po jejich legalizaci ostatní části odlidňovacích opatření se stávají příjatelnými: sterilizace, eutanázie, chemická opatření pro vyhnání plodu nebo zabránění početí.

Tam, kde zákony ochraňující děti v době před narozeninám nejsou změněny, soukromé západní organizace neváhají zavádět epidemii neplodnosti (v celém rozsahu preventivních i "nápravních" zákroků) bez ohledu na legálnost prostřednictvím personálu cizích nevládních orgganizací, nejčastěji Federace pro plánované rodičovství, ve formě "zdravotní pomoci". Tyto skupiny nebo kliniky vybavené potřebnými technickými prostředky autobusy pro provádění sterilizací nebo pojízdné kliniky pro chirurgické potraty) i finančními zdroji spojují šíření neplodnosti s užitečnou zdravotní péčí a antinatalistickou indoktrinaci s výchovu v hygieně; jsou pod ochranou států nebo mezinárodních organizací, které je vysílají a vydržují, a proto je jejich porušování místních zákonů trpěno a jsou trpěny i stejné prohřešky místními lékaři a zdravotníky. Tak byla epidemie neplodnosti založena a rozšířena v Bolivii, Brazilii, Filipinách, Australii, Kanadě.

Kde je to třeba, poskytuje Plánované rodičovství i radu, jak platné zákony obejít. Kde zákony nedovolují nebo omezují potraty, doporučuje Plánované rodičovství provádění potratů pod označením "menstruální regulace" nebo "menstruální vyčištění" v případech, kdy těhotenství ještě není zřejmé, jako krok vedoucí k legalizaci potratů.

Pořadí důležitosti pro jednání orgánů SN vyšlo najevo v případě Albánie. Když uprchlíci z Kosova byli umístěni v Albánii, UNFPA jim začátkem roku 1999 zaslala individuální balíčky s antikoncepčními a potratovými prostředky pro přibližně 350,000 lidí; rozdělování bylo prováděno personálem Plánovaného rodičovství. Místní lékaři si stěžovali na nedostatek antibiotik, séra pro očkování a prostěradel pro nemocné, přesto další dodávky pro "kontrolu porodů" docházely na letadlech, původně určených pro dodávky potravin a léků z Říma; ty byly odsunuty na druhé místo. Na dotaz odpověděl mluvčí albánského Ministerstva zdraví: "Přijali jsme mezinárodní pomoc pod podmínkou, že snížíme porodnost." Albánská odbočka Plánovaného rodičovství obdržela od Plánovaného rodičovství z Velké Britanie a z USA celkem $110,000 pro "kontrolu populace" mezi uprchlíky. Dr.Daniel Pierotti, představitel UNFPA v Albánii vysvětlil, že "musíme jim zabránit, aby se množili". Protože ženy mezi uprchlíky neprojevovaly zájem o jejich zákroky, albánská odbočka Plánovaného rodičovství začala transportovat ženy mezi uprchlíky do center pro kontrolu porodů, aby byly podrobeny příslušné proceduře, aniž jim bylo jasné, oč jde.

S finanční podporou OSN je depopulace v Číně prosazována drastickými násilnými prostředky, které by i malá dávka demokracie smetla. V roce 1995 byla propašována z Číny zpráva, jak je odlidňování praktikováno, a byla uveřejněna v USA časopisem Human Life International Report v lednu 1996. Všechny ženy v Číně jsou podrobeny měsíčně prohlídce, zda nejsou "nezákonně těhotné". Zpráva popisuje konkretní případ Wu Chen, která byla shledána těhotná svým druhým dítětem. Přes její protesty a fyzickou obranu ji "zdravotní personál" vnutil na operační stůl, přivázal nejprve ruce nad hlavou a pak roztáhl a připoutal nohy, načež jí lékař přes prosby, křik a protesty vyssál z těla plod. Důkladnou zprávu o praktikách čínské depopulační politiky (jedno dítě na rodinu znamená snížení populace na polovinu v jedné generaci) popsal Steve Mosher, který byl připuštěn na grant ze Spojených států a měl možnost osobně ji pozorovat a studovat i na venkově. (Je dnes ředitelem Institutu pro populační výzkum v USA.)

Zkušebním kamenem pro prosazování kontrolu porodů byla dočasně Indie. Bylo použito dvou metod: individuelní odměny těm, kdo se podrobili sterilizaci, a kolektivní odměny skupinám, zejména obcím, kde antikoncepční programy měly úspěch. Individuelní odměny byly finanční příspěvky vyplácené mužům a ženám za podrobení se sterilizaci, případně poskytnutí potravin hladovějícím ženám, aby ke sterilizaci svolily. Tato metoda, i když účinná, vyvolala přílišný odpor (přispěl vydatně k volební porážce ministerské předsedkyně Indiry Gandhi) a byla nahražena metodou kolektivních podpor, která se osvědčila v Indonézii.

V Indonézii vytvořila AID (Agency for International Development, část amerického zahraničního ministerstva) síť "operativních jednotek" pro sbírání informací o rozsahu používání antikoncepčních metod všeho druhu. Tato síť obsáhla asi 30,000 vesnic; pouze obce, které plní uloženou kvotu, dostanou vyšší příděly potravin a léčiv i jiná zvýhodnění. Tento postup převzatý z Číny se ukázal jako nejúčinnější druh nátlaku, protože na ty, kdo se protiví se podrobit, zejména podstoupit potrat už existujícího plodu, je nátlak činěn nejen oficielními orgány, ale také členy obce (v Číně také kolegy v zaměstnání), aby odnětí různých podpor kolektivu bylo odvráceno. Hlavní rozdíl od čínské metody je ten, že se používá odměn, kdežto čínská vláda místo odměn používá trestů - za nedovolený porod je trestán celý kolektiv - vesnice, továrna.

V Jižní Americe bylo použito jiného způsobu: zavedení lékařské pomoci na venkov. Tak jako v jiných zemích Jižní Ameriky, v Brazilii byla nejúčinnějším odlidňovacím opatřením bezplatná zdravotní péče na venkově. Mnohé ženy, které ji při porodu přijaly, byly sterilizovány bez svého vědomí a souhlasu. V roce 1991 uveřejnil brazilský ministr zdravotnictví Alceni Guerra zprávu, podle které během pěti let bylo sterilizováno sedm a půl milionu brazilských žen. Přestože sterilizace byly zákonem zakázány, zdravotní týmy ze zahraničí, zejména od nevládních organizací z USA jako Mezinárodní federace pro plánování rodiny, Populační rada, a Pathfinder je bezostyšně prováděly všude, kam pořádaly zájezdy pro zdravotní výchovu místního obyvatelstva a pro pomoc při porodech.

V Bangladeši používala vláda v 80. letech vojska k nucenému odvodu žen pro implantaci antikoncepčních tělísek a zavedla povinné sterilizační kvoty. Ženským obětem povodní byla odmítnuta mezinárodní humanitární pomoc, pokud se nepodrobily sterilizaci. Praxe určování povinných kvot byla zavedena také ve Filipinách a El Salvadoru, a všude vedla k nucené sterilizaci.

Podobná aféra vypukla začátkem roku 1998 v Peru. Po delší době umlčování a zapírání bylo potvrzeno, že tamější ministerstvo zdravotnictví ukládá nemocnicím a lékařům kvoty sterilizací žen (muži tvrdošíjně sterilizaci odmítají). Nesplnění kvot má nepříjemné finanční a profesionální následky, proto se příslušní činitelé snaží je splnit za každou cenu, zejména nátlakem na ženy z chudobných kruhů a mesticů (míšenců). Nátlak je prováděn denními návštěvami zdravotního personálu, který vybraný terč "zve" do nemocnice, odmítáním zdravotní péče těm ženám, které se zdráhají, nabídkami potravin jako odměna těm, které ke sterilizaci svolí; nadto jsou sterilizace prováděny neodborně, takže ohrožují zdraví i život pacientky. Skandál se převalil i do Spojených států, protože sterilizační akce je financována z AID, které někteří činitelé Kongresu přičítají spoluzodpovědnost za tato porušování lidských práv.

Těchto zásahů nejsou ušetřeny ani Spojené státy, kde je vzhledem k vysoké životní úrovni nutnost populační kontroly nejmenší. Soukromé společnosti, zejména Federace pro plánované rodičovství, dostávají stamilionové subvence z amerického rozpočtu "pro sexuální výchovu a zdravotní opatření". Ve skutečnosti Federace udržuje a provozuje nejrozšířenější síť poraden a klinik doporučujících neplodnost a provádějících potraty. Už v říjnu 1970 uveřejnila Federace program o 33 bodech, jak snížit populaci ve Spojených státech (viz "Nevládní organizace" v kapitole č.34).

Plodnost v USA je o malý zlomek nad reprodukčním minimem. To je způsobeno nadprůměrnou plodností přistěhovalců z Jižní Ameriky - v amerických oficielních statistikách vedených jako "Hispanics" nebo "Latinos" - Hispánci. nebo Latinci. Proto v oblastech, kde je soustředěn větší počet Hispánců, zejména v Los Angeles, zahájilo Plánované rodičovství již v roce 1991 budování sítě "komunálních propagátorů". Tito propagátoři z řad Hispánců jsou placeni $50 za absolvováni propagačního kursu, $200 ročně za pořádání soukromých schůzek pro propagaci antikoncepčních prostředků a $25 za každou ženu, která pod jejich vlivem podstoupila potrat. (Podle článku Emmy Trujillo z La Cruz de California v březnu 1998. Z uvedených částek je zřejmé, že program je zaměřen na nejpotřebnější vrstvy mezi imigranty, protože jinak nejsou atraktivní.)

Sterilizace nebyly atraktivní mezi chudými muži ve státě Washington, kde počet sterilizovaných zámožných mužů převyšoval chudé zájemce. Proto Oddělení sociálních a zdravotních služeb státu Washington s pomocí federálního Ministerstva zdravotnictví a odboček Plánovaného rodičovství zavedlo placení za sterilizaci mužů s příjmem nepřevyšujícím dvojnásobek oficielní hranice chudoby. Projekt byl mimo jiné odůvodněn tím, že sterilizace stojí pouze $332.50 z veřejných peněz, zatímco porod přijde na nejméně $5034.00. Stát Washington sterilizacemi chudých mužů ušetřil nejméně devět a půl milionu dolarů. V rámci propagace stát doporučoval sterililizaci proto, že sterilizovaní muži a jejich "partnerky" a rodiny se už nemusí obávat otěhotnění.

Mezi rokem 1981 a 1991 bylo dosáhnuto snížení populačního růstu takto: Indie o 26%, Nigerie o 10%, Mexico o 21%, Indonésie o 22%, Brazilie o 25%, Turecko o 14% a Kolumbie o 27%. Během téhož desítiletí klesly pod reprodukční minimum (za současného stavu lékařské techniky 2.2 děti na jednu ženu) Jen Chorvatsku se podařilo zvrátit pochod epidemie neplodnosti. Jižní Korea a Taiwan, do roka 1997 k nim přibyl Izrael, Japonsko a Siam. Čína politikou jednoho dítěte pro rodinu sleduje snížení počtu lidí na svém území během jedné generace na polovinu.

Nejvíce byla postižena Evropa. V roce 1997 v ní nebyl už ani jeden národ, který by udržoval svoje obyvatelstvo. Poslední známé indexy porodnost jsou : Italie: 1.18. Španělsko 1.2, Německo 1.32. Raskoisko 1.4, Belgie 1.7, Francie 1.7, Česká republika 0.96. Indexy pro Kanadu jsou 1.8, pro USA 2.1 - tento poměrně vysoký index je způsoben přistěhovalci z Jižní a Střední Ameriky, z Filipin a z Vietnamu, kteří si jako skupiny dosud zatím udržely tradici početnějších rodin. V žádném národě, ve kterém populace poklesla, se pokles nezastavil.

Některé důsledky těchto demografických přesunů lze s velkou pravděpodobností předpovědět: vyznavatelé islamu se stanou politicky rozhodující menšinou, ne-li většinou v Evropě. Ve Francii žije už pět milionů Arabů, v Německu je otevřeno 1500 mešit, v Rakousku je silná turecká skupina; žádná z těchto skupin není náchylná k demokracii; hledí spíš k teokratickému absolutismu a ztotožňuje demokracii s úpadkem.

Postupně se ukazují jiné následky nové kultury (viz přílohu č. 14.) Nejzřejmější jsou ve Spojených státech jednak proto, že v pokroku k nové kultuře vedou, jednak proto, že všechny societální změny pečlivě zachycují statisticky. Hlavní se týkají dvou vedoucích lidských pudů: hladu a sexu.

Svobody od hladu užívají Američané tím, že se přejídají; "Američané jsou nejtučnějším národem na světě" (Shaheena Ahmad, "Time for a Twinkie Tax?" , U.S. News and World Report, 29. prosince 1997). Obtloustlost je definována jako stav, ve kterém váha narostlého tuku přesahuje 25% celkové váhy těla u mužů a 30% u žen. To platí i u dětí, a obtloustlost je vyšší u poměrně chudých lidí (s ročním příjmem pod $10,000), tj. 29%, u středního stavu (s ročním příjmem nad $50,000)je 25%. Roční výdaje na léčení neduhů spojených s obtloustností dosáhly téměř 40 miliard dolarů. Pokusy odradit Američany od přejídání jsou marné - počet obtloustlých osob rychle (a pozorovatelně) roste.

Svobodu volby Američané užívají k sexuální promiskuitě. Přes důkladnou klinickou sexuální výchovu ve školách a všestrannou přístupnost antikoncepčních prostředků (automaty na záchodcích benzinových pump, na záchodech ve školách a prodej v obchodech potravinami) je počet osob postižených venerickými nemoci vysoký: Vyléčitelné nevirální choroby (gonorhea, sifylis, herpes, čankr a další) vykazují 7,320,000 nových případů ročně; nevyléčitelnými chorobami včetně AIDS a HIV je nakaženo 72 milionů osob (Population Research Institute Review z dubna 1995).

Obcházení politických a právních pochodů v demokraciích značně postoupilo a důvěra ve vliv občana na vedení společnosti ochablo. Samostatnost národních států je omezována mezinárodní byrokracií, nikoliv dohodou mezi vládami. Ze svého programu dosáhla ideologie elitismu dramatického pokroku v mimopolitické centralizaci hospodářské moci v globálních megakorporacích, které pronikly úspěšně do postkomunistických zemí. Dramatický pokrok byl dosažen v eliminaci přebytečných lidí; půl miliardy počatých lidských osob bylo zbaveno svého přirozeného nároku být porozen; miliony jednotlivců bylo svedeno nebo donuceno zříct se základního lidského práva předat život svým dětem. Odlinění nabylo povahy samočinné epidemie. Značného úspěchu v homogenizaci kultury všech národů na základě individualismu a ekonomického materialismu bylo dosaženo prostřednictvím mimopolitické centralizace médií. Regulace jakosti lidského plemene viditelně nepokročila a regulace prostředí v planetárních rozměrech je také jen v začátcích. Životní úroveň v zemích Třetího světa zůstala na mrtvém bodě a životní úroveň tzv. nižších vrstev průmyslových zemí klesla.

Elitistický projekt je gigantický první pokus sjednotit a ovládat celé lidstvo i jeho prostředí souběžným úsilím středisek hospodářské a psychologické moci využitím enormní myšlenkové a technologické kapacity lidstva a na základě homogenní kultury založené na sjednocovací síle ideálu materielně zajištěných a neomezovaného pansexualismu. Vzhledem k velkoleposti a pokroku tohoto plánu je nutné podrobit jej objektivnímu měřítku uskutečnitelnosti.

Jako jejich úloha v obcházení demokracie je životní styl elitistů kromě tvýjimečných případů zastřen rouškou soukromí. Pokud se podrobnosti dostanou na veřejnost, je to většinou u příležitosti jejich úmrtního oznámení, které (nejčastější u rokových hudubníků a zpěváků) udávají nebo naznačují jako příčinu úmrtí předávkování drogami, alkoholismus, AIDS nebo sebevraždu bez dalších podrobností. Výjimkami, které poodhalily povahu života sportovních elit, byli basketbalista Magic Johnson v roce 1995 a boxer Tommy Morrison v únoru následujícího roku u příležitosti jejich (úspěšného) usilování, aby přes onemocnění AIDS mohli pokračovat ve svém povolání. Magic Johnson, který se pak vedle boxu věnoval viditelně boji proti AIDS, byl za to prohlášen prezidentem Clintonem za národního hrdinu. Tommy Marrison zveřejnil svůj případ během televizního interview na CNN ma programu "Terry King Live".

Ani Johnson ani Marrison nebyli nevinnými obětrmi zákeřné epidemie. Bohatství, které čerpali z elitního výkonu svého povolání, jim umožnilo zvolit z širokého výběru životních stylů. Zvolili, co Marrison během svého interview popsal jako "vysoce nevázaný, rychlý a rozmařilý" ("very permissive, fast, reckless") životní styl hodování, rozmařilosti a utrácení peněz. Byli si vědomí, jakému nebezpečí se vydávají:

A tak se nakazil, a nepochybně nakazil jiné, které zase šířily nákazu dál: stezka smrti.

Jiní - vedle příspěvků na odlidňování - vydali peníze na osobní přepych. Bill Gates si uprostřed nádherného čistého přírodního prostředí postavil soukromé sídlo nákladem sto milionů dolarů. Ředitel světoznámé Disney Corporation Mr. Ehrlich obdržel za rok 1998 plat ve výši 595 milionů dolarů.

DOMOV

OBSAH

36. ZHODNOCENÍ