|
|
41. MENŠINY V ČESKÉ REPUBLICE
Základním rysem demokracie je rovnost práv a povinností občanů. Z politického hlediska skupina, která žádá nebo má zvláštní práva zajišťující výkon rovných práv nebo výkon mimořádných práv či vynětí od všeobecných povinností, má postavení menšiny. Taková zvláštní opatření eo ipso jsou výjimkou z rovnosti všech občanů a představují jisté zvýhodnění pro příslušníky menšiny. Z tohoto vnitřního rozporu plynou těžko řešitelné spory zejména tam, kde zvláštní práva menšin dostávají přednost před všeobecnými právy ostatního obyvatelstva. (
143)Pro posouzení stavu v České republice je nutno přesněji vymezit jak právní pojem menšiny tak její zvláštní práva. Z praktického hlediska jde pouze o menšiny národnostní, definované takto:
"1) Obyvatelé státu, které spojuje společný jazyk, odlišný od jazyka českého a slovenského, a jejichž počet při posledním sčítání lidu dosáhl jednu pětinu procenta celkového počtu obyvatel, tvoří národnostní menšinu.
2.) Práva národnostních menšin jsou zaručena. Stát a veřejná správa ani jejich orgány nesmí s příslušníky menšin jednat jinak než s ostatními občany.
3) Kromě základních občanských práv a svobod patří příslušníkům menšin právo ve vzájemném styku užívat svého jazyka, přijímat a rozšiřovat informace ve vlastním jazyce, rozvíjet vlastní kulturu, sdružovat se v národnostních sdruženích a jejich prostřednictvím se podílet na jednáních, týkajících se národnostních menšin, a obdržet vzdělání ve svém jazyce." (
Jednání české většiny kryjící se s obsahem takovéto normy se ukázalo nedostačující pro život německé menšiny v československém státě a skončilo jejím nuceným odsunem do hranic německého státu. Odsun vytvořil předpoklady pro to, aby potíže spojené s přítomností menšiny příslušníků sousedícího národa, byly odstraněny. V posledních letech byly nahraženy potížemi jiného druhu, vyvolanými nárůstem Rómů - těch, kteří byli do českých zemí přesunuti ze S;pvenska ve snaze urbanizovat je, i přistěhovalců, jejichž cílem bylo Rakousko a Německo, ale kteří po účinném uzavření hranic těchto zemí zůstávají víceméně trvale na území České republiky. Tvoří velmi soudržnou skupinu osob, spojených vlastním jazykem, původem, kulturou, institucemi i organizací. Tato svébytnost je zdůrazněna lhostejností vůči právům, osobním i majetkovým, těch, kdo k jejich menšině nepatří a jejichž zákony běžně porušují. Přítomnost Rómů je proto doprovázena nárůstem zločinnosti, který vyžaduje nárůst obranných opatření ze strany bezpečnostních orgánů. Tam, kde veřejná bezpečnost k zajištění bezpečnosti obyvatel nestačí, dochází k sebeobraně postiženého obyvatelstva, která pak porušuje zákony a postihuje práva Rómů jako jednotlivců i jako skupiny preventivně i represivně.
Protože Rómové úspěšně odmítají dobrovolnou i nucenou integraci s prostředím, do kterého legálně i illegálně přišli, a protože státy, z kterých přišli, odmítají je přijmout zpátky, je třeba se smířit s jejich pobytem tak, aby jejich přítomnost nerušila právní řád a neohrožovala osobní a majetkovou jistotu občanů. (
145)Nelze očekávat, že by takto postižené obyvatelstvo na porušování svých práv a svobod reagovalo zvýšenou důvěřivostí a oblibou vůči skupině, s jejíž přítomností je spojeno; proto jedinou cestou je, aby veřejná moc i za cenu zvýšených výdajů (a kritiky) prosadila dodržování zákonů vůči těm, kdo je porušují, ať jsou na straně rušitelů nebo obránců klidu a pořádku.. Je-li nutné zapojit do obrany klidu a pořádku dobrovolníky ze strany obyvatelstva, je nutné, aby jejich útvary, funkce a pravomoci byly právně vyjádřeny, a to nejlépe v rámci místní samosprávy, protože musí odpovídat místním poměrům.
Všeobecné zásady
Z dějinných zkušeností lze národní politiku vůči menšinám shrnout do těchto zásad:
1. Zásada sebeurčení a samostatnosti národů znamená, že každý národ má právo na vlastní svrchovaný a nezávislý stát. Neznamená, že všechna území, obývaná příslušníky téhož národa, musí být spojena s tímto státem nebo že stát, ve kterém je jejich národ svrchovaný, má právo zasahovat do svrchovanosti jiných států, kde jeho národní příslušníci jako menšiny žijí.
2. Mezinárodní uspořádání střední Evropy po skončení II. světové války vyústilo v tom, že národní i státní hranice českého státu v podstatě splývají, a tím odstranilo zdroj třenic, ohrožení samostatnosti a celistvosti českého státu i mezinárodních sporů. Cílem české politiky musí být tento stav udržet, to znamená předejít tomu, aby se na jeho území vytvořila menšina s potenciálem tento stav porušit nebo ohrozit.
3. Je proto nutné, aby Česká republika si udržela právo poskytovat občanství podle usnesení svých vlastních normotvorných orgánů bez vnějších zásahů. Vzdát se tohoto práva nebo je omezit, je zárodkem budoucích nesnází .
4. Všichni občané České republiky požívají stejných práv a jsou podrobeni stejným povinnostem určených českými normotvornými demokratickými orgány; obyvatelé republiky, kteří nejsou občany, mohou být ve svých právech omezeni. Taková omezení jsou odůvodnitelná tam, kde by jejich absence ohrožovala formální i materiální svrchovanost českého národa.
5. Kde jednání příslušníků menšiny opravňuje úsudek, že přítomnost menšiny jako celku ohrožuje klid, pořádek, právní řád, svrchovanost nebo samostatnost České republiky, je nedůvěřivost nebo opatrnost občanů vůči členům takové menšiny projevem rozumného jednání vyvozeného ze zkušenosti, a nelze je považovat za předsudek nebo útlak, pokud neporušuje rovnost občanů nebo výsady, učiněné dané menšině nebo jejím příslušníkům normotvornými orgány České republiky.
6. Takové výsady nemají mít povahu zvýhodnění menšin nebo jejich příslušníků oproti občanům České republiky., s výjimkou situace, ve které zvýhodnní příslušníků menšiny je přesně vymezeno a také většinou považováno za přijatelné a dlouhodobě prospěšné.
6. Vzhledem k jedinečným vztahům Čechů a Slováků příslušníci slovenského národa na území českého státu mají postavení rovnoprávné postavení českých občanů a nejsou považováni za menšinu nebo příslušníky menšiny.
8. Příslušníci českého národa kdekoliv na světě mají právo na občanství České republiky založené na skutečnosti, že se narodili jako Čechové. ( Toto je obdobou zásady Izraele, že každý žid ve světě má právo usídlit se v Izraeli jako občan.)